Za­va­le­ná hmo­tou, upo­ce­ným bři­chem

Šku­bá se pod ním ja­ko zví­ře v pas­ti

Pl­ná pách­nou­cí­ho se­me­ne

Do­he­ká jí do ucha

A sva­lí se

Vě­zí pod ho­rou ma­sa

A tou­ží ho na­por­co­vat.

Mís­to to­ho si na­pus­tí va­nu

A na­lo­ží se do ní,

Do­kud ce­lá ne­zkra­ba­tí

Kdy­by by­la sta­rá a zkra­ba­tě­ná

Už by na ni ne­sáh.

A pak ne­při­jde mě­síč­ní krev

A i když se na­má­čí do hor­ké vo­dy

Po kaž­dém du­ně­ní

Za­čne se za su­cha na­fu­ko­vat

Ja­ko uto­pe­nec.

V uto­pen­ci se za­čne co­si hý­bat

Co­si v ní pla­ve

Ja­ká­si po­div­ná ry­ba

Kus cha­padla té ob­lu­dy

Co za ní v no­ci le­ze na bře­hy po­ste­le.

A pak ji to ro­ze­rve

V ře­vu se vy­li­je do je­jí po­ste­le

Vy­klouz­ne z ní sliz­ce oba­len kr­ví

A hned se­bou tr­ha­ně me­le.

Ce­lý po­koj pách­ne.

Mu­sí se umýt a tu ry­bu též.

Moh­la by ji vy­pus­tit

zpát­ky do ře­ky, kam pat­ří.

A kaž­dou noc ta ma­lá věc plá­če.

Mě­la by smýt všech­nu tu špí­nu.

Drh­ne se a drh­ne,

Až je rudá

A ve­d­le mod­řin ve fi­a­lo­vé

Roz­kvé­taj na je­jí ků­ži ka­pič­ky kr­ve.

Pří­buz­ní se ji bo­jí ne­chat sa­mot­nou.

Jed­nou dí­tě kou­pe a dr­ží pod vo­dou,

Aby vi­dě­la, jest­li mu ne­na­ros­tou žábry.

Stvo­ře­ní jí z ná­rou­čí vy­trh­nou

A za­vřou ji v po­ko­ji.

Už se smí kou­pat jen v do­pro­vo­du.

Po­tře­bu­je vo­du.

Po­tře­bu­je se očis­tit.

Mu­sí si vy­čis­tit rá­ny uvnitř.

Chce to dez­in­fek­ci.

A tak pi­je vod­ku a pi­je ví­no.

Chce se v pi­tí uto­pit, abys to to­lik

ne­to­pi­la v prázd­ném po­ko­ji.

Vzná­ší se, od­pa­dá tí­ha by­tí,

By­tost­ná tí­seň a vě­ze­ní tě­la.

V no­ci ale a dru­hý den,

Při­chá­zí tís­ni­vé sně­ní.