Hvězdička či lomítko před koncovkou nebo příponou je to nejmenší, co se pro jazykové zviditelnění nebinárních identit dá udělat – ale přitom nesmíme přeskočit stadium, v němž jazyk zneviditelňuje ženy.
Společenské pořádky totiž po celá tisíciletí budovali muži. Podrobili si jazyk, aby jim sloužil, aby reflektoval, podporoval a legitimizoval jejich zájmy, aby kontroloval a spoluutvářel pravidla soužití v souladu s jejich zájmy, aby rozčleňoval lidi do sociálních vrstev. Ženy byly a jsou – jak výstižně praví Simone de Beauvoir – „druhé pohlaví“. Podléhaly a mnohde doposud podléhají mužům právně, ekonomicky, sociálně.
V roce 1793 byla popravena Olympes de Gouges na základě svého posledního díla Tři urny, neboli blaho vlasti, od vzduchoplavce. Patřila k obětem dění Velké francouzské revoluce, svou roli ale v odsouzení de Gouges sehrál také spis Deklarace práv ženy a občanky. Dovolila si příliš: zranila jazyk pánů tvorstva, přechýlila „občana“ na „občanku“ (citoyenne) a aplikovala práva mužů na ženy. V rozsudku trestu smrti mimo jiné stálo, že se zpronevěřila ženskému údělu.
Proti ženám-konkurentkám ve veřejné sféře tasili muži mluvnický mužský rod jako zbraň pokaždé, kdy se jim to hodilo: právničce Emilii Kempin-Spyri byla v druhé polovině 19. století zamítnuta žádost o otevření vlastní praxe. Když poukazovala na švýcarskou ústavu, kde jsou si všichni Švýcaři před zákonem rovni, bylo jí sděleno, že zahrnovat ženy pod pojem „Švýcar“ je stejně novátorské jako drzé. Moskevská univerzita odepřela geniální matematičce Sofje Kovalevské titul docent, neboť ten se prý uděluje výhradně mužům. Po zvolení spisovatelky a političky Boženy Vikové-Kunětické do Českého zemského sněmu v roce 1912 si kolegové-poslanci nechali udělat právní analýzu jazyka: může být „poslancem“ žena? Český místodržitel hrabě Thun jí nevystavil patřičná osvědčení a její mandát nebyl uznán
Rodová vyváženost názvů osob
Zahrnování žen pod mužské názvy se osvědčilo jako náramně pohodlné. Formulace „poslanci odhlasovali“, „herci stávkovali“, „vědci objevili“ umožňují zjednodušit veškerou, v češtině značně komplikovanou gramatiku na mužský rod. Jenže v sedmdesátých letech 20. století začaly v zahraničí probíhat výzkumy, jež doložily neblahé účinky maskulina na image žen. Zjistilo se, že mužská jména a mužská zájmena, přestože míněny genericky, jsou v drtivé většině spojovány s obrazy mužů. Vytvářejí image jednajícího, dominantního muže a zametají ženy (a ostatní pohlaví a identity) pod koberec. Na to, abychom si uvědomili, že například označení „mistři brusiči skla“ zahrnuje i ženy, potřebujeme vynaložit mentální práci, která se měří v psycholingvistických laboratořích. V angličtině, němčině a dalších jazycích postupně sílila opatření k rovnému jazykovému pojednání žen a mužů. Byl to první a nezbytný krok k proměně jazyka, je to boj za inkluzivní vyjadřování. Více než 580 milionů odkazů k heslu inclusive language v googlu signalizuje, že se jedná o něco hodně, hodně důležitého.
První články o rodově vyváženém pojednávání osob v angličtině a němčině se v českém tisku objevily po pádu totality v devadesátých letech minulého století. Světla Čmejrková z Ústavu pro jazyk český (ÚJČ) označila rodově vyvážené vyjadřování v angličtině posměšně za „bitvu mezi he a she“, která plodí „příručky bezúhonného chování“ s radami, „jak se vyhnout malérům slovního sexismu všeho druhu“. Čmejrková vyzvedala „erotické fluidum češtiny“ a doufala, že čeština cizím vlivům odolá. Na obranu češtiny povstali další blaničtí rytíři a rytířky. Markéta Pravdová z ÚJČ mylně pochopila inkluzivní jazyk jako bezduché přechylování a snažila se vysvětlit veřejnosti, že „kojný ani prostatička smysl nedávají“. Její kolega František Daneš v odpověď na hledání principů vyváženého vyjadřování v češtině volal po zdravém rozumu.
Filosof Milan Machovec posílal úsilí o jazykové zviditelnění žen „do háje“. Robert Adam z Ústavu českého jazyka a teorie komunikace zorganizoval na českých univerzitách petici, jež v zárodku zlikvidovala pokus zavést téma rodově vyváženého jazyka do školní výuky.
Nikdo z příznivkyň a příznivců zahrnování všech pohlaví a identit po dlouhá desetiletí neprojevil předvídavost a znalost kontextu: v Česku nebyly známy studie o tom, že prohlubování demokracie nutně souvisí s demokratizací jazyka. Nikdo si neuvědomoval, jak křiklavě nespravedlivá je jazyková praxe vůči všem, kdo odmítají nosit svěrací kazajku genericky míněného maskulina. Nikdo z českých bohemistů a bohemistek ve svých mluvnicích dodnes neuvádí žádná jazyková doporučení k inkluzivnímu vyjadřování, necituje žádné cizojazyčné ani domácí zdroje. Problematika inkluzivního jazyka je pro učebnice češtiny prostě tabu. Situace ale není tak zoufalá, jak vypadá; zachraňují ji mladí lidé. K experimentům s jazykem přistupují hravě a bez předsudků. Jazyk jako jeden z největších socializátorů má potenciál nejen produkovat, nýbrž i mírnit stres, plynoucí ze sílící sociálních nejistot – a právě tomu se věnuje Institut úzkosti. Jedna jeho skupina testuje a popularizuje „kvířenou“, vůči všem vstřícnou a přátelskou češtinu.
Velký a těžký zápas se v Česku odehrál na poli rodově neutrálních jmen. Bylo zapotřebí soustředěné, trpělivé mnohaleté práce. Na všech matrikách Česka leží příručka Miloslavy Knappové Jak se bude vaše dítě jmenovat. Autorka do ní v roce 2006 připsala kapitolu o „osobních jménech transsexuálů“ a hned na začátku poznamenala, že není určena „rodičům, očekávajícím děťátko“. Sebrala tak rodově neutrální jména většinové populaci a přidělila je pouze trans* lidem, které tím stigmatizovala. Její seznamy obsahovaly dokonce konkrétní příjmení, vhodná pro trans* lidi; mezi nimi například Miškeje, Starove, Dolgich. Analýza jejího přístupu ke jménům jsem nakonec uveřejnila v tisku, a nakonec vedla nakladatelství ke zrušení plánovaného dalšího vydání knihy. Za spolupráce expertek a expertů z oblasti jazyka, legislativy, práva a trans* organizací došlo ke změně české matriční praxe; rodově neutrální jména může dnes konečně volit kdokoli bez ohledu na pohlaví.
Na základě porovnávání angličtiny, němčiny, češtiny a dalších dvou slovanských jazyků a zkoumání možností češtiny (nejprve v oslovování a označování žen, a posléze i dalších pohlaví a identit) si může kdokoli ověřit, že čeština nejen není sama o sobě vyvážená, jak se domnívala Čmejrková, nýbrž že oblíbené generické maskulinum potlačuje rozmanitost pohlaví mnohem silněji než v jiných jazycích. V češtině lze najít rozmanité prostředky a strategie k inkluzivnímu vyjadřování, ověřené v praxi a používané širokou veřejností.
Možnost volby
Nebinární člověk může hned na začátku mluvní interakce sdělit ostatním, jaké jméno, zájmeno a mluvnický rod bude používat. Může volit konkrétní mluvnický rod, s nímž se ztotožní, nebo může střídat ženský a mužský rod. Mluví-li o sobě ve středním rodě, není důvod to neakceptovat. Jsou nebinární lidé, kteří preferují onikání. V otázce „Co dělali včera?“ je sice použita mužská (nebo jindy ženská) koncovka slovesa, nicméně v běžné mluvě není poznat, zda na konci slovesa stojí ‑i nebo ‑y. Jiní trans* lidé volí „netradiční“ koncovku, například ‑u: „Včera jsem vidělu pozoruhodnou divadelní inscenaci.“ Tyto a další strategie nebinárního vyjadřování se neustále vyvíjejí, precizují, testují, vznikají a zanikají podle toho, kdo se jich ujme.
Základní pravidlo je respekt. Když mluvčí přejde od ženského rodu k mužskému, změníme jej i my a budeme jej označovat a oslovovat v souladu s jeho cítěním. Nebinární či transgender lidé nám nebudou zazlívat, když to nepůjde vmžiku a bezvadně.
Česká veřejnost se v současné době živě zajímá o inkluzivní jazyk. Lidé zbystřili oči a nastražili uši vůči bezpředsudečnému jednání institucí a podniků, a ty se zase starají, aby rozpoznaly a získaly talenty bez ohledu na pohlaví a identity. Inzeráty s hvězdičkou (například inženýr*ka), dvojtečkou (inženýr:ka), středovou tečkou (inženýr·ka), názvy profesí v angličtině a další taktiky symbolizují vstřícnost vůči LGBTQI+ lidem. Aby vytvořily příjemné pracovní klima, provádějí nebo zadávají si podniky a instituce průzkumy oslovování a označování LGBTQI+ lidí a nechávají si dělat audity vlastních prezentací ve prospěch rovného pojednávání všech pohlaví. Různé profesní a studijní platformy pořádají workshopy a semináře inkluzivního jazyka. Jazyk má sloužit nám, ne my jemu, a má respektovat, nikoli potlačovat rozmanitost.