V per­for­man­cích pra­cu­je­te se svým tě­lem a na­ho­tou. Co všech­no mů­že na­hé žen­ské tě­lo ří­ci?
Mno­hé. Je to ma­te­ri­ál, se kte­rým pra­cu­je­te. Zá­le­ží na té­ma­tu, kon­tex­tu a va­šich cí­lech. Nicmé­ně, je tře­ba si uvě­do­mit, že ta­ké už re­pre­zen­tu­je­te ně­ja­kou his­to­rii a li­dé bu­dou do ob­ra­zu va­še­ho tě­la vklá­dat své předob­ra­zy, klišé, před­sud­ky, myš­len­ky, tou­hy. Vy s ni­mi mů­že­te pra­co­vat, jít s ni­mi, pro­ti nim, ne­bo je pře­pra­co­vat a pře­krou­tit k ob­ra­zu své­mu.

Lze chá­pat na­ho­tu ja­ko kos­tým?

Sto­pro­cent­ně ano. Je to vý­ra­zo­vý či es­te­tic­ký pro­stře­dek. Ma­te­ri­ál. A je na vás, jak osob­ní, či ne­o­sob­ní, ten­to kos­tým mů­že být.

Je mož­né se dí­vat na ci­zí na­hé tě­lo bez­pří­zna­ko­vě, ne­bo v něm je vždy tro­cha ero­ti­ky, se­xu­a­li­ty?

Pod­le mě se nejde dí­vat na žád­né­ho člo­vě­ka, ať už ob­le­če­né­ho, či ne­ob­le­če­né­ho, bez­pří­zna­ko­vě. Takhle bo­hu­žel lid­stvo – na­še my­sl a na­še vzá­jem­né po­zo­ro­vá­ní se – fun­gu­je.

Zna­čí pod­le vás žen­ská a muž­ská na­ho­ta v umě­ní ně­co ji­né­ho?

Zá­le­ží na kon­tex­tu. His­to­ric­ky (mí­ně­no až dodnes) sto­pro­cent­ně před­sta­vu­jí od­liš­né me­ta­fo­ry. Nicmé­ně do­ve­du si před­sta­vit, že se na­pří­klad vy­skyt­nou kon­tex­ty, kdy se smy­jí roz­dí­ly, a pros­tě bu­dou před­sta­vo­vat a re­pre­zen­to­vat jed­no a to­též. Ja­ko na­pří­klad v per­for­man­ci 7 Ple­a­su­res od dán­ské cho­re­o­gra­f­ky a ta­neč­ni­ce Met­te In­g­vart­sen, kdy se pro mě roz­dí­ly po­hla­ví, ra­sy, se­xu­a­li­ty v množ­ství na­hých těl zce­la roz­ply­nu­ly a vní­ma­la jsem na­ko­nec per­for­me­ry ja­ko jed­nu lid­skou ma­su. Nicmé­ně je ur­či­tě spous­ta di­vá­ků, co se ne­pře­ne­sou přes ge­ni­tá­lie, a to je ško­da.

Po­u­ží­vá­te ve své tvor­bě slo­va ja­ko fe­mi­nis­mus, žen­ské umě­ní, žen­ské otáz­ky?

Slo­vo fe­mi­nis­mus jsem prav­dě­po­dob­ně po­u­ži­la, žen­ské umě­ní a otáz­ky v mém slov­ní­ku chy­bí. Asi jsem takhle moh­la být ná­lep­ko­vá­na zven­čí, nicmé­ně já se ne­sna­žím tvo­řit jen „žen­ské umě­ní“ a ne­ře­ším jen „žen­ské otáz­ky“, ať už to zna­me­ná co­ko­liv. Fe­mi­nis­mus je v mém umě­ní pří­to­men tím, že na scé­nu při­vá­dím sil­né, ne­kon­form­ní že­ny, po­lo­že­ny, ne­že­ny, mu­že­ny… A vě­řím v lep­ší svět, kde jsou si všich­ni li­dé rov­ni. Sna­žím se ta­ko­vý svět na scé­ně re­pre­zen­to­vat. Na­víc ne­vě­řím na di­cho­to­mii že­ny ver­sus muži, obě ka­te­go­rie se pře­krý­va­jí, do­pl­ňu­jí a tvo­ří no­vé, vzru­šu­jí­cí, ne­ko­neč­né množ­ství pří­chu­tí lid­ství.

Fo­to Ka­mil Ko­šun.