Reflexe inscenací Krásný nový den spolku Pomezí a Kéž bych na tebe po posledním tanci zapomněl palestinského umělce AbuJabera.
Tato hra s označením "tragická mužská introspekce" se umístila na třetím místě v soutěži DRAMA 2022, kterou pořádá Divadelní ústav v Bratislavě.
Dva charaktery, dva klasické texty aktualizované s ambicí definovat současného muže, i tak lze vnímat současné adaptace Váni a Cyrana z Bergeracu od britských autorů.
O dvou inscenacích Pravidla úklidu z A studia Rubín a Máma z Divadla pod Palmovkou.
Možná vás tento titulek odrazuje od čtení. Výstižnější jsem ovšem nenašla, jelikož tato reflexe pojednává o divadelních inscenacích, jejichž tématem je sexuální násilí na ženách.
O dvou zahraničních inscenacích, které pojednávají o mateřství: #Motherfuckinghood a Medea´s Children.
V Klicperově divadle vytvořili divadelní poctu Zuzaně Navarové. Inscenaci A pak usnu a vstanu... režíroval Pavel Khek.
Rozhovor s dramaturgyní Činohry Národního divadla Ninou Jacques o inspiraci, cirkulaci a „bibli udržitelného divadla“ The Theatre Green Book.
Tím, že jsou požadavky na muže sociálně konstruované a v neustálém pohybu, jsou často i vnitřně rozporné. Například dnes, kdy se spolu s požadavkem na citlivost a emocionální otevřenost stále drží požadavek výkonnosti a schopnosti mít věci pod kontrolou.