snězte si mě oběste mě
snězte si mě
oběste mě zavřete a z půlky zavařte
patří se to zrůdám zrození
mé generace ve vlaku planety k opuštění
moje generace
prdí krká chlastá a hulí
moje generace se má dobře děsně dobře
se jí daří
moje generace prosperuje
moje generace má hlavy andělů
má dokonce i trupy a periferie a všecko
se to blyští a tleská a všecko se to daří
jako jarní zelenina jako zubní hygiena
jako nákup
moje generace má víkendy
mé generaci se vyhýbá déšť i sněhové vločky
moje generace jsou vodníci hýkalové fénixové
moje generace střílí holuby
klopýtám nejistě vedle své
generace
dupám v chrastí našich skořápek a
zpocenou dlaní se dotýkám času češu svou
generaci
sedíme vedle sebe vidíme se moje tvary nejsou
a moje generace je
máme společné fotky společné přátele společné
složky se společnými názvy já
a moje generace
vzpomínám na rodinné stříbro na truhlíky s rajčaty
co pěstovali děda s babičkou
a zatrhávají se mi třísky v pražcích
trávníky jsou posekány
účty sečteny
umírám
kolikrát jsem jen umřel
všechny stopy smazány
všechny výdechy rozpuštěny
všechny krevní oběhy stekly do kanálu
v mléčných stružkách berber splynul s dunou nahrbil se
do kanálu zamaskoval
výdech za výdechem stavil podzemní hrady
podzemní města a podzemním městům
podzemí a tady ho máme
konečně svatý grál de profundis
hic sunt leones
miluju pop music novoromantismu
jsou v ní skály ponořené do příboje
kluzké krví obalené obmešené hřebíky
je v ní oko nikoly nekončícího
jsou v ní dýky jsou v ní všechny zelené
dýky vojska krále jana svatého jeníka
oči
miluju oči
píchám je
totálně miluju svoje oči
totálně je píchám
to je konec
tohle je konec klouže
moje šňůry na elektroswingovém křesle
odcházejí
deset jich odchází je pozdě asi proto
smíchy za smích kolem samý smích
asi je dobře asi proto
musí být jinak by nebyly ty smíchy
jeden šlapal
druhý nabíjel svatozář
další bydlel za rohem
a tak by se dalo pokračovat
peří lítá
všechno lítá co peří má
teču a moje šňůry moje tkaničky moje tkaničky
tečou
moje muší kosti chrastí a tečou
a pletou se
pletu se
své generaci
pletu se své generaci do cesty šel jsem
s ní za ruku vedle ní spořádaně
v reflexní vestě chtěl jsem vidět
chtěl jsem být vidět
a pletu se
v mechanismus louže dávno rozjetý
nezávisle
aspoň to malé cibetkové hovno přímo v louži
aspoň moderátor rozhlasu louže reportáž
ne
jen tma a kráter prachového peří
photoshop rána photoshop
vynášení odpadků
ne
říká mi moje generace
a konečně někdo jako orfeus sám:
zahrajte mně všickni spolu
vyprovoďte mě až domů
šlápl jsem do starých stop
plynu a teču a vůbec jdu
dokola kolem totemu
prorostlýho houbou
rakev co ještě nespustili
jsem generace devátého prosince
devatenáct set osmdesát sedm generace
o níž nikdo nenatočí
historický film
odevzdávám svůj pivní lístek své pole
ladem ležící s kazem toho co jsem neřekl
muzeum mozku hnijícího mimo lák
odevzdávám svoje slova děvky
jenom se nakrucovaly a smály ale
nemocné jsou těsně před smrtí promenují
se po náměstích kazí dech kazí
oči a zuby pod cenou ale něco
vytřískat z nich bych mohl
odevzdávám svoje hadry jsem to já nejsem
to já jsem falešnější zákony mi nedovolí
umřít nahý
tady jsou mé hadry poslouží
spadlým víčkům
korytům v čerstvě vydělané kůži poslouží
švábům hlístům broukům potemníkům a tasemnicím
svrabu a slzám
odevzdávám svoje knihy gordům
analfabetickým pirátům chlemtajícím
sůl a slunce a hvězdy všem co lžou
palubu věřícím pohádky odevzdávám
svoji kůži těm kterým je zima
odevzdávám svůj hlas potkanům a všem co ho ztratili
je to demoverze
láce
žádné štěstí ale aspoň pro začátek
k liberálním volbám k pražské kavárně
k oknu které se zlatě zamlžuje přistupuju
obezřetně a nevidomý jako můj
hlas jezdí vlakem kde jsem se kdysi narodil a kde se
narodil celý můj národ
a celá moje generace sněžnými dunami prokopává
pražce drží nebe v africe
a chcípá před sámoškou odevzdávám
své přátele svým přátelům
odevzdávám svou rodinu své rodině
odevzdávám peklo a naději a možná
se narodí hvězdy a možná
se narodí komety a možná
se nenarodí
ale odevzdávám lásku není červená zrezla ještě
deštěm pod okapem v mřížce
kanálu utvořila hrudky třeba ještě
vzejdou možná droždí možná sůl možná
vodka
odevzdávám řeku styx jako jediný zdroj pitné vody
odevzdávám plyn a svou zvířecí masku vraždí žere
chroustá chrápe v mokré srsti chrousta
zamilovaného do veronských můr
smrdí víc než plyn smrdí jako zvíře
je to zvíře
odevzdávám všechno všechno úplně všechno rydice
stejně jí jde jen o tržbu
odmítá odtáčet
všem co bijí obrazy na zeď papíráky
a koukají se přes rameno
odevzdávám sebe
jako čárku do souvětí
bude pak jiné já které bude
schopno říct já jako já?