Můžeme začít u první idey udržitelného provozu Národního divadla? Jak a proč vše začalo?
Tento dvacet let starý příběh vyprávím ráda, protože nese několik ponaučení. Národní divadlo začalo již v roce 2005 pracovat na ekologičtějším provozu svých budov. Tehdy byla spuštěna energetická transformace, za kterou stál tehdejší šéf technicko-provozní správy Miroslav Růžička. Je třeba připomenout, že to byla doba klimatické skepse, například Václav Klaus píše knihu Modrá, nikoli zelená planeta, která vyšla v roce 2007. Téma ekologie rozhodně nebylo mainstreamové. A Miroslav Růžička začal s transformací provozu budov – což zahrnovalo výměnu různých čerpadel, solární panely a podobně – především z důvodu energetické úspory, v popředí ještě nebyla ekologická motivace.
A proč mi to přijde podstatné? Jak říká můj otčím Martin Bursík – lidé vždy volí úsporu nebo nějaký prospěch. Ve chvíli, kdy bude ekologické chování pro lidi výhodné, začnou s ním. Na tomto příběhu je skvělé ještě něco – ukazuje, že jeden člověk opravdu dokáže mnohé změnit. Samozřejmě k transformaci je zapotřebí hodně lidí a práce, ale pan Růžička byl iniciátor, hlavní hrdina.
A jak to pokračovalo? Kde se třeba nachází Národní divadlo nyní?
Mám pocit, že ekologie je téma, které lidi v divadle zajímá dost. Možná i proto, že je umělectvo obecně citlivější na některá témata, ovšem aplikovat v praxi udržitelnost je o dost těžší, než o ní jen hovořit a rozmýšlet nad ní. Ale abych byla konkrétní – v Národním divadle se nyní především snažíme proměnit výrobní cyklus inscenací, aby odpovídal standardům udržitelnosti podle příručky The Theatre Green Book. Nejzásadnějším bodem je asi cirkularita, tedy to, aby použité materiály nebyly pouze na jedno použití. Je nutné si uvědomit, že jeviště všech budov Národního divadla jsou velká a zatím nejsme ve fázi změn, kdy by se omezovaly scénografie. Stále máme většinu inscenací výpravných, používáme velké dekorace a složité kostýmy, jde tedy především o kreativní změnu myšlení o použitých materiálech.
Proč jste se rozhodli přeložit The Theatre Green Book?
Mám pocit, že už nemáme čas na nějaké ideologické promýšlení současné ekologické situace. Tím samozřejmě nechci říct, že není důležité si doma číst a přemýšlet nad současnými problémy, ale v praxi je zapotřebí v době klimatické nouze něco dělat. A The Theatre Green Book je velice praktický návod, jak věci měnit. Ukazuje, jak postupovat, aby byl divadelní provoz efektivnější, udržitelnější a ekologičtější. Největší evropská divadelní síť ETC, jejíž součástí je vedle institucí z šestadvaceti zemí také Národní divadlo, vyhlásila klimatickou neutralitu na rok 2030. Je to ambiciózní, ale vzhledem k současné situaci nezbytný cíl.
Kniha je rozdělena na části – udržitelné inscenace, udržitelné budovy a udržitelný provoz, což zahrnuje kanceláře, pokladny, šatny, dopravu a podobně. My máme na stránkách Národního divadla publikovanou beta verzi, zatím jsme totiž zvládli přeložit asi třetinu, z každého oddílu to nejdůležitější.
A když se nyní dotkneme toho třetí bodu a podíváme se na provoz, tedy do zákulisí a na divácký servis?
V tomto ohledu je největší důraz kladen na digitalizaci, to například znamená, že se snažíme postupně dostat k tomu, aby byly pouze elektronické vstupenky. Po mnoha letech se tuto sezonu podařilo, že jsou na webu dostupné digitalizované programy. Každý takový krok má samozřejmě mnoho překážek, ať už je to například věková skladba publika, která na takové změny není připravena, nebo v případě programů nás například omezovala licenční práva k textům. Máme program NDup aneb Druhý život věcí, v jehož rámci využíváme materiály z inscenací a provozu pro merchové účely. Z hlediska uhlíkové stopy je to poměrně zanedbatelná činnost, ale divákům se to líbí a může to být první krok, jak o těchto ekologických tématech mluvit, což je také podstatné.
Není dobré diváctvo děsit, spíš je potřeba vysvětlovat, jaká je realita a jak je možné postupovat. Mimochodem termín udržitelnost se začal používat proto, že slovo ekologie lidi dráždilo. Navíc termín udržitelnost slučuje více aspektů – ekonomický, ekologický a sociální, které by měly být vybalancovány.
Jaké máte návody pro komunikaci s diváky? Máte třeba na webu dostupné i jiné materiály než The Theatre Green Book? Pořádáte workshopy či debaty?
Na webu je sekce Udržitelnost, a tam se lze dozvědět poměrně dost. V tuto chvíli bych doporučila například případovou studii k inscenaci Ještě chvilku, která byla pilotní v projektu věnujícím se udržitelným divadelním dílům. Mapujeme tam, jak realizace probíhala a také třeba přiznáváme selhání v některých bodech, což je důležité, protože není důvod předstírat, že vše se povede napoprvé. Také jsme vytvořili tři díly podcastu o ekologii. Až u toho posledního mám pocit, že se nám podařilo říct něco podstatného, jak složité a rozsáhlé to je téma.
Máte od českých divadelníků na své aktivity nebo knihu nějaké reakce? Kontaktoval vás například někdo, že by chtěl udržitelnější divadlo a neví, jak na to?
Udržitelnost je skvělé sdružovací téma, protože jde o naši společnou budoucnost. Mě nebaví přemýšlet konkurenčním způsobem, naopak mě zajímá síťování, cítím potřebu s kolegyněmi a kolegy mluvit a nechávat se inspirovat. Když budu konkrétní, tak třeba existuje česká Asociace dramaturgů, jejíž členstvo se třikrát ročně sejde a vypráví o svých aktivitách, poskytuje ostatním své znalosti a zkušenosti. A právě v jejím rámci jsem připravila tři online workshopy o udržitelnosti. Podle mých zkušeností se nejčastěji dramaturgyně a dramaturgové, nebo třeba také produkční ptají, jak by měli ve svém divadle začít, a když o tom déle hovoříme, zjistíme, že začali už dávno, jen je potřeba jejich činnosti lépe zastřešit. Spíše se potřebují zorientovat, přirozeně ale postupují správně.
Čím se dá začít?
Otevřete The Theatre Green Book. Zde uvidíte set kroků, které vás poměrně rychle navedou. Každé divadlo je jiné, má jiný typ provozu, takže se nedá dát jediný návod. Obecně bych ale řekla, že umělectvo by mohlo začít u tvorby udržitelné inscenace, jelikož na tom si širší tým může principy udržitelnosti osvojit. Když to naprosto zjednoduším – jde o to, spočítat, kolik věcí je ve výsledném tvaru, tedy na jevišti, nakoupeno, a kolik je z fundusu. Tento poměr je vyjádřen v procentech. A stejně důležité je vědět, kde použité věci skončí po derniéře. Na všechno existují tabulky, takže si můžete stav ověřit a porovnat. Rozhodně to není složité a ráda budu cokoliv konzultovat.
Autorem portrétní fotografie Niny Jacques je Pavel Hejný.