A proč mi to při­jde pod­stat­né? Jak ří­ká můj otčím Mar­tin Bur­sík – li­dé vždy vo­lí úspo­ru ne­bo ně­ja­ký pro­spěch. Ve chví­li, kdy bu­de eko­lo­gic­ké cho­vá­ní pro li­di vý­hod­né, za­čnou s ním. Na tom­to pří­bě­hu je skvě­lé ješ­tě ně­co – uka­zu­je, že je­den člo­věk oprav­du do­ká­že mno­hé změ­nit. Sa­mo­zřej­mě k trans­for­ma­ci je za­po­tře­bí hod­ně li­dí a prá­ce, ale pan Rů­žič­ka byl ini­ci­á­tor, hlav­ní hr­di­na.

A jak to po­kra­čo­va­lo? Kde se tře­ba na­chá­zí Ná­rod­ní di­va­dlo ny­ní?

Mám po­cit, že eko­lo­gie je té­ma, kte­ré li­di v di­va­dle za­jí­má dost. Mož­ná i pro­to, že je umě­lec­tvo obec­ně cit­li­věj­ší na ně­kte­rá té­ma­ta, ovšem apli­ko­vat v pra­xi udr­ži­tel­nost je o dost těž­ší, než o ní jen ho­vo­řit a roz­mýš­let nad ní. Ale abych by­la kon­krét­ní – v Ná­rod­ním di­va­dle se ny­ní pře­de­vším sna­ží­me pro­mě­nit vý­rob­ní cyk­lus in­sce­na­cí, aby od­po­ví­dal stan­dar­dům udr­ži­tel­nos­ti pod­le pří­ruč­ky The The­a­t­re Gre­en Book. Nej­zá­sad­něj­ším bo­dem je asi cir­ku­la­ri­ta, te­dy to, aby po­u­ži­té ma­te­ri­á­ly ne­by­ly pou­ze na jed­no po­u­ži­tí. Je nut­né si uvě­do­mit, že je­viš­tě všech bu­dov Ná­rod­ní­ho di­va­dla jsou vel­ká a za­tím nejsme ve fá­zi změn, kdy by se ome­zo­va­ly scé­no­gra­fie. Stá­le má­me vět­ši­nu in­sce­na­cí vý­prav­ných, po­u­ží­vá­me vel­ké de­ko­ra­ce a slo­ži­té kos­týmy, jde te­dy pře­de­vším o kre­a­tiv­ní změ­nu myš­le­ní o po­u­ži­tých ma­te­ri­á­lech.

Proč jste se roz­hod­li pře­lo­žit The The­a­t­re Gre­en Book?

Mám po­cit, že už ne­má­me čas na ně­ja­ké ide­o­lo­gic­ké pro­mýš­le­ní sou­čas­né eko­lo­gic­ké si­tu­a­ce. Tím sa­mo­zřej­mě ne­chci říct, že ne­ní dů­le­ži­té si do­ma číst a pře­mýš­let nad sou­čas­ný­mi pro­blémy, ale v pra­xi je za­po­tře­bí v do­bě kli­ma­tic­ké nou­ze ně­co dě­lat. A The The­a­t­re Gre­en Book je ve­li­ce prak­tic­ký ná­vod, jak vě­ci mě­nit. Uka­zu­je, jak po­stu­po­vat, aby byl di­va­del­ní pro­voz efek­tiv­něj­ší, udr­ži­tel­něj­ší a eko­lo­gič­těj­ší. Nej­vět­ší ev­rop­ská di­va­del­ní síť ETC, je­jíž sou­čás­tí je ve­d­le in­sti­tu­cí z šest­a­dva­ce­ti ze­mí ta­ké Ná­rod­ní di­va­dlo, vy­hlá­si­la kli­ma­tic­kou ne­utra­li­tu na rok 2030. Je to am­bi­ci­óz­ní, ale vzhle­dem k sou­čas­né si­tu­a­ci ne­zbyt­ný cíl. 

Kni­ha je roz­dě­le­na na čás­ti – udr­ži­tel­né in­sce­na­ce, udr­ži­tel­né bu­do­vy a udr­ži­tel­ný pro­voz, což za­hr­nu­je kan­ce­lá­ře, po­klad­ny, šat­ny, do­pra­vu a po­dob­ně. My má­me na strán­kách Ná­rod­ní­ho di­va­dla pu­b­li­ko­va­nou be­ta ver­zi, za­tím jsme totiž zvlád­li pře­lo­žit asi tře­ti­nu, z kaž­dé­ho od­dí­lu to nej­dů­le­ži­těj­ší. 

A když se ny­ní do­tkne­me to­ho tře­tí bo­du a po­dí­vá­me se na pro­voz, te­dy do zá­ku­li­sí a na di­vác­ký ser­vis?

V tom­to ohle­du je nej­vět­ší dů­raz kla­den na di­gi­ta­li­za­ci, to na­pří­klad zna­me­ná, že se sna­ží­me po­stup­ně do­stat k to­mu, aby by­ly pou­ze elek­tro­nic­ké vstu­pen­ky. Po mno­ha le­tech se tu­to se­zo­nu po­da­ři­lo, že jsou na webu do­stup­né di­gi­ta­li­zo­va­né pro­gra­my. Kaž­dý ta­ko­vý krok má sa­mo­zřej­mě mno­ho pře­ká­žek, ať už je to na­pří­klad vě­ko­vá sklad­ba pu­b­li­ka, kte­rá na ta­ko­vé změ­ny ne­ní při­pra­ve­na, ne­bo v pří­pa­dě pro­gra­mů nás na­pří­klad ome­zo­va­la li­cenč­ní prá­va k tex­tům. Má­me pro­gram NDup aneb Dru­hý ži­vot vě­cí, v je­hož rám­ci vy­u­ží­vá­me ma­te­ri­á­ly z in­sce­na­cí a pro­vo­zu pro mer­cho­vé úče­ly. Z hle­dis­ka uh­lí­ko­vé sto­py je to po­měr­ně za­ne­dba­tel­ná čin­nost, ale di­vá­kům se to lí­bí a mů­že to být prv­ní krok, jak o těch­to eko­lo­gic­kých té­ma­tech mlu­vit, což je ta­ké pod­stat­né. 

Ne­ní dob­ré di­vác­tvo dě­sit, spíš je po­tře­ba vy­svět­lo­vat, ja­ká je re­a­li­ta a jak je mož­né po­stu­po­vat. Mi­mo­cho­dem ter­mín udr­ži­tel­nost se za­čal po­u­ží­vat pro­to, že slo­vo eko­lo­gie li­di dráž­di­lo. Na­víc ter­mín udr­ži­tel­nost slu­ču­je ví­ce aspek­tů – eko­no­mic­ký, eko­lo­gic­ký a so­ci­ál­ní, kte­ré by mě­ly být vy­ba­lan­co­vá­ny. 

Ja­ké má­te ná­vo­dy pro ko­mu­ni­ka­ci s di­vá­ky? Má­te tře­ba na webu do­stup­né i ji­né ma­te­ri­á­ly než The The­a­t­re Gre­en Book? Po­řá­dá­te worksho­py či de­ba­ty?

Na webu je sek­ce Udr­ži­tel­nost, a tam se lze do­zvě­dět po­měr­ně dost. V tu­to chví­li bych do­po­ru­či­la na­pří­klad pří­pa­do­vou stu­dii k in­sce­na­ci Ješ­tě chvil­ku, kte­rá by­la pi­lot­ní v pro­jek­tu vě­nu­jí­cím se udr­ži­tel­ným di­va­del­ním dí­lům. Ma­pu­je­me tam, jak re­a­li­za­ce pro­bí­ha­la a ta­ké tře­ba při­zná­vá­me se­lhá­ní v ně­kte­rých bo­dech, což je dů­le­ži­té, pro­to­že ne­ní dů­vod před­stí­rat, že vše se po­ve­de na­po­pr­vé. Ta­ké jsme vy­tvo­ři­li tři dí­ly pod­cas­tu o eko­lo­gii. Až u to­ho po­sled­ní­ho mám po­cit, že se nám po­da­ři­lo říct ně­co pod­stat­né­ho, jak slo­ži­té a roz­sáh­lé to je té­ma.

Má­te od čes­kých di­va­del­ní­ků na své ak­ti­vi­ty ne­bo kni­hu ně­ja­ké re­ak­ce? Kon­tak­to­val vás na­pří­klad ně­kdo, že by chtěl udr­ži­tel­něj­ší di­va­dlo a ne­ví, jak na to?

Udr­ži­tel­nost je skvě­lé sdru­žo­va­cí té­ma, pro­to­že jde o na­ši spo­leč­nou bu­douc­nost. Mě ne­ba­ví pře­mýš­let kon­ku­renč­ním způ­so­bem, na­o­pak mě za­jí­má sí­ťo­vá­ní, cí­tím po­tře­bu s ko­le­gy­ně­mi a ko­le­gy mlu­vit a ne­chá­vat se in­spi­ro­vat. Když bu­du kon­krét­ní, tak tře­ba exis­tu­je čes­ká Aso­ci­a­ce dra­ma­tur­gů, je­jíž člen­stvo se tři­krát roč­ně sejde a vy­prá­ví o svých ak­ti­vi­tách, po­sky­tu­je ostat­ním své zna­los­ti a zku­še­nos­ti. A prá­vě v je­jím rám­ci jsem při­pra­vi­la tři on­li­ne worksho­py o udr­ži­tel­nos­ti. Pod­le mých zku­še­nos­tí se nej­čas­tě­ji dra­ma­tur­gy­ně a dra­ma­tur­go­vé, ne­bo tře­ba ta­ké pro­dukč­ní pta­jí, jak by mě­li ve svém di­va­dle za­čít, a když o tom déle ho­vo­ří­me, zjis­tí­me, že za­ča­li už dáv­no, jen je po­tře­ba je­jich čin­nos­ti lé­pe za­stře­šit. Spí­še se po­tře­bu­jí zo­ri­en­to­vat, při­ro­ze­ně ale po­stu­pu­jí správ­ně.

Čím se dá za­čít?

Ote­vře­te The The­a­t­re Gre­en Book. Zde uvi­dí­te set kro­ků, kte­ré vás po­měr­ně rych­le na­ve­dou. Kaž­dé di­va­dlo je ji­né, má ji­ný typ pro­vo­zu, tak­že se ne­dá dát je­di­ný ná­vod. Obec­ně bych ale řek­la, že umě­lec­tvo by moh­lo za­čít u tvor­by udr­ži­tel­né in­sce­na­ce, je­li­kož na tom si šir­ší tým mů­že prin­ci­py udr­ži­tel­nos­ti osvo­jit. Když to na­pros­to zjed­no­du­ším – jde o to, spo­čí­tat, ko­lik vě­cí je ve vý­sled­ném tva­ru, te­dy na je­viš­ti, na­kou­pe­no, a ko­lik je z fun­du­su. Ten­to po­měr je vy­já­d­řen v pro­cen­tech. A stej­ně dů­le­ži­té je vě­dět, kde po­u­ži­té vě­ci skon­čí po der­ni­é­ře. Na všech­no exis­tu­jí ta­bul­ky, tak­že si mů­že­te stav ově­řit a po­rov­nat. Roz­hod­ně to ne­ní slo­ži­té a rá­da bu­du co­ko­liv kon­zul­to­vat.

Au­to­rem por­trét­ní fo­to­gra­fie Ni­ny Jacques je Pa­vel Hej­ný.