Rozhodla jsem se přispět do debaty, která má reflektovat téma muži a umění či gender v umění se zacílením na perspektivu mužství.
Drsňácká maskulinita v amerických filmech sedmdesátých a osmdesátých let není dnes jen popkulturní nostalgií, ale také zračí přechod od průmyslového kapitalismu k neoliberalismu.
K vykázání ženských postav do postavení „těch druhých“, objektů touhy, manipulace či přání přispěla i umělecky oceňovaná tradice československé nové vlny.
V poslední době se pozornost veřejnosti stáčí k slovům hostka a hoststvo. Pro někoho jsou tato slova neslýchaná: máme přece výrazy host a hosté!
Jak se dnes má průměrná česká žena ve společnosti? Setkává se (vůbec ještě) s diskriminací jen kvůli tomu, že je žena?
První část našeho datového seriálu mapujícího český „divadelní ekosystém“ se zaměřuje na ocenění v kategorii Divadlo roku (Ceny Alfréda Radoka a Ceny divadelní kritiky).
Spojené státy a klimatická ignorance, aneb proč se výsledek amerických voleb klimatické krize netýká.
Ekologie je pro filmovou tvorbu hollywoodských studií problematické téma, o kterém se raději vůbec nemluví.
Dětská literatura je vedle rodiny a školy jedním faktorů ovlivňujících názory mladého člověka. Aktuální přírodní krize by měla učit autory, že je na čase přijmout mezi hrdiny i kytky.
Tím, že jsou požadavky na muže sociálně konstruované a v neustálém pohybu, jsou často i vnitřně rozporné. Například dnes, kdy se spolu s požadavkem na citlivost a emocionální otevřenost stále drží požadavek výkonnosti a schopnosti mít věci pod kontrolou.