První série amerického seriálu Zlá krev pojednává o legendárním nepřátelství hollywoodských hvězd Bette Davis, kterou hraje Susan Sarandon, a Joan Crawford, jež je ztvárněná Jessicou Lange. Mohlo by se zdát, že k tématu ŽENA třetího čísla, a především k otázkám rovného společenského postavení žen a mužů, se nehodí. Ukazuje totiž dobu, ve které měly ženy jasně určené místo ve stínu mužů. A o tom, že by ho mohly změnit, se jim ani nesnilo. Seriál je zasazen do šedesátých let dvacátého století, což nabízí dostatečnou časovou vzdálenost, abychom si mohli dovolit přimhouřit oko a uvěřit, že takový svět už neexistuje. Genderové nespravedlnosti nejsou v díle zakrývány, ale naopak hyperbolizovány, což by se také dalo chápat jako forma kritiky dobových poměrů.
Joan Crawford a Bette Davis byly v šedesátých letech již zasloužilé filmové legendy, které třímaly v rukou velkou společenskou moc danou jejich hvězdným statusem. Přesto svůj vliv nedokázaly využít ke změně hracího pole a plně se podřídily pravidlům, která pro ně vytvořili muži. Svým režisérům nebo šéfům studií podlézaly, nabízely vlastní těla, intenzivně nenáviděly a milovaly tak razantně, až z nich šel strach. Jsou trestí všech představ o hysterických talentovaných ženách, před kterými je lepší mít se na pozoru. Seriál ale skrze jejich chování ukazuje i jejich ohromné obavy – z přicházejícího stáří, které k jejich veřejné roli nepatří, ze samoty, která je o to hlasitější, o co slavnější byly. Méně talentovaní a mnohdy směšní muži jim nedovolili upevnit pozice, drželi je v neustálém boji mezi sebou, mediálně ho podporovali a těžili z něj.
K hnutí #MeeToo se několik žen vyjádřilo, že si oběti filmového producenta Harveyho Weinsteina a dalších mocných predátorů mohly za zneužívání samy. Odpůrkyně hnutí tvrdily, že kolegyně nemusely plnit žádosti strážců bran a mohly kdykoli odejít. Zlá krev do jisté míry ukazuje, jakou cenu platily úspěšné hollywoodské ženy za to, že jim bylo dovoleno vystoupat na vrchol. A především seriál brilantně upozorňuje, že veškerá snaha hereček byla stejně vydaná na něco velmi vrtkavého.
Odhlédnu-li ale od společenského kontextu, je to hlavně seriál nesmírně zábavný. Snad nejzdařilejší je pátá epizoda, které pojednává o oscarovém večeru roku 1963. Bette Davis je nominována na svého třetího Oscara a závist Joan Crawford je tak gigantická, že vystrnadí všechny ostatní nominované ženy s tím, že cenu převezme za ně, a docílí také toho, že večer moderuje. Ovládne tak ve své třpytivé róbě celý večer, který měl patřit její rivalce Bette. Nakonec ještě převezme Oscara místo nepřítomné vítězky. Kdyby obě herečky svou energii společně napjaly proti Jackovi L. Warnerovi (Stanley Tucci), šéfovi Warner Bros., možná mohly změnit tok událostí.
Rád bych vyzdvihl starší film, který by neměl být zapomenut, a to Nadějnou mladou ženu od Emeraldy Fennel, jež je autorkou scénáře a režisérkou. Tento snímek z roku 2020 má také oscarovou minulost – získal pět nominací a v kategorii nejlepší původní scénář ji proměnil. Vystihuje pocit frustrace z toho, jak pomalu se svět mění, i když už víme, co je špatně. Cassandra, kterou hraje Carey Mulligan, se rozhodne vzít osud do vlastních rukou a spravedlnost uspíšit. Je to dynamický film o pomstě ženy, která nechce žít ve světě, v němž pro pachatele násilných činů na ženách neexistuje trest. Cassandra je ochotná obětovat své pohodlí, a dokonce i svůj život, aby došla rozhřešení a spravedlnosti, aby napravila pochroumaný řád světa. To z ní dělá hrdinku doslova antických rozměrů. Tento film, jenž lze označit jako černou komedii o pomstychtivosti i jako psychothriller, má také skvělou režii, hudbu a kameru, upoutá kostýmy a podmanivými hereckými výkony.
Zlá krev: Bette and Joan. Scénář Tim Minear, Gina Welch, Ryan Murphy, Michael Zam, Jaffe Cohen, režie Ryan Murphy, Gwyneth Horder-Payton, Liza Johnson, Tim Minear, kamera Nelson Cragg. USA: FX Network, 2017.
Nadějná mladá žena. Scénář a režie Emerald Fennel, kamera Benjamin Kračun. USA: FilmNation Entertainment a LuckyChap Entertainment, 2020.