Jistě to znáte – procházíte se městem, cestou jako mnohokrát předtím, zvednete hlavu trochu víc než obvykle a spatříte římsu, pilíř, vikýř, atypické okno, sochu madony ve výklenku, domovní znamení, prostě detail, který vás překvapí. Který jste na svých pravidelných cestách tolikrát přehlédli či nedohlédli. Od tohoto okamžiku už ale o něm víte a budovu vnímáte jinak.
Kniha Zbořeno (Zaniklé pražské stavby 1990–2020) historičky a předsedkyně Klubu za starou Prahu Kateřiny Bečkové navozuje podobné pocity. I když se jedná o budovy, které – jak napovídá název – byly zbořeny. Publikace obsahuje bohatý fotografický materiál z archivu i snímky pořízené těsně před demolicí a působí tak autenticky, že zaniklé domy budete na místech proluk či nových zástaveb hledat a částečně nalézat.
„Developer má velké právo nakládat s fyzickou podstatou objektu, existuje ale i duchovní podstata stavby, to je kulturní dědictví, a ta patří nám všem“, řekla autorka v rozhovoru s Martinem Veselovským v DVTV v červnu 2021 (na interview se můžete podívat ZDE). Samozřejmě ani Bečková netvrdí, že každou stavbu, která šla k zemi, je potřeba želet. Ve své knize (stejně jako v publikacích z řady Zaniklá Praha, ve kterých se zabývala budovami, jež z území hlavního města zmizely mnohem dříve) se zaměřuje na čtyřicet objektů, bez nichž je památkový fond chudší. Některé kauzy si možná pamatujete z médií: Aulického Transgas na Vinohradech nebo nárožní, takzvaný Kozákův dům na Václavském náměstí, Špačkův dům v Klimentské ulici. Nechybí ani kapitoly o zániku továren Ringhoffer, Walter, Lokomotivka, Pergamenka či Praga v Karlíně.
Čtení to není pouze příjemně nostalgické, jak jsem naznačovala na začátku, může být také burcující (a frustrující). Poučení z minulosti přeci nabízí možnost, že se historické křivdy nebudou opakovat. Je to určitá výzva k angažované společnosti, k možné příležitosti občanů měnit nesprávná rozhodnutí politiků, potažmo obchody developerů. Občas se to přece podaří.
Kateřina Bečková: Zbořeno (Zaniklé pražské stavby 1990–2020). Praha: Paseka, 2021, 192 s.