Po­u­ží­vá­te ter­mín en­vi­ron­men­tál­ní či eko­lo­gic­ké di­va­dlo pro své pro­jek­ty?

To mě ni­kdy ne­na­padlo.

Roz­li­šu­je­te per­for­man­ce a in­sce­na­ce s pří­rod­ní­mi ná­mě­ty a pro­jek­ty, kte­ré jsou eko­lo­gic­ky re­a­li­zo­va­né?

Tak to ur­či­tě.

Ja­ké zá­sa­dy při tvor­bě eko­lo­gic­kých pro­jek­tů do­dr­žu­je­te?

Při tvor­bě všech svých pro­jek­tů se sna­žím dbát na to, aby by­ly co nej­še­tr­něj­ší k ži­vot­ní­mu pro­stře­dí, a aby by­lo dob­ře po­sta­rá­no o li­di, kte­ří na nich par­ti­ci­pu­jí, pro­to­že to spo­lu dost úz­ce sou­vi­sí.

Je pro vás dů­le­ži­té pro­stře­dí, ve kte­rém své pro­jek­ty uvá­dí­te? Má­te na­pří­klad zku­še­nost s hra­ním ve vel­kých „ka­men­ných“ di­va­dlech, ne­bo na­o­pak v pří­ro­dě?

Jas­ně, pro­stře­dí je zá­sad­ní. Když se za­mys­lím nad tě­mi mý­mi pro­jek­ty, kte­ré bych moh­la na­zvat en­vi­ron­men­tál­ní­mi ne­bo eko­lo­gic­ký­mi, nad všech­ny vy­ční­vá Leg­nav­ská di­va­del­ní pouť. Šlo o dva roč­ní­ky ak­ce, kte­rá vol­ně na­va­zo­va­la na za­niklou tra­di­ci folklor­ních fes­ti­va­lů ve vý­cho­do­slo­ven­ské ru­sín­ské ves­ni­ci Leg­na­va. Ta­dy jsme po ně­ko­lik týd­nů ži­li v opuš­tě­ných cha­lu­pách, se­tká­va­li se s míst­ní­mi, vy­prá­vě­li si pří­běhy, zpí­va­li, uči­li se va­řit ru­sín­ské re­cep­ty, ko­sit a tan­čit. Mlu­vi­li jsme o ži­vo­tě, o pří­ro­dě, o tra­di­ci, o lás­ce, o smr­ti a spo­leč­ně při­pra­vo­va­li si­te-spe­ci­fic ne­bo mož­ná spíš so­cial-spe­ci­fic před­sta­ve­ní. V den pou­ti se pak sje­li všich­ni pří­buz­ní míst­ních oby­va­tel a sou­se­dé z nej­bliž­ších ves­nic. By­la mše, pak di­va­del­ní pu­to­vá­ní po ves­ni­ci, na ko­nec hos­ti­na. By­la to vel­ká udá­lost a sil­né se­tká­ní. A pře­de­vším pro­to, že byl pro­jekt čis­tě lo­kál­ní, je­ho té­ma­tem by­lo mís­to a ak­té­ry i di­vá­ky by­li míst­ní oby­va­te­lé, byl od za­čát­ku do kon­ce oprav­du cit­li­vý a to jak k pro­stře­dí, tak k míst­ní ko­mu­ni­tě.

An­ke­tu při­pra­vi­la Len­ka Dom­brov­ská. Fo­to­gra­fie z ar­chi­vu zpo­ví­da­ných.