Básník a sociální pracovník Ondřej Macl odhaluje své putování od touhy k soucitu, které mu pomáhá vyrovnat se s konvenčním pojetím maskulinity.
Drsňácká maskulinita v amerických filmech sedmdesátých a osmdesátých let není dnes jen popkulturní nostalgií, ale také zračí přechod od průmyslového kapitalismu k neoliberalismu.
Tím, že jsou požadavky na muže sociálně konstruované a v neustálém pohybu, jsou často i vnitřně rozporné. Například dnes, kdy se spolu s požadavkem na citlivost a emocionální otevřenost stále drží požadavek výkonnosti a schopnosti mít věci pod kontrolou.
Překlad eseje anarchistky Emmy Goldman, v němž kritizuje formalismus a povrchnost emancipačního hnutí.
Rozhovor s americkou experimentální filmařkou o propojení médií a performativních umění, paměti a hledání identity na cestě z východu na západ.
K vykázání ženských postav do postavení „těch druhých“, objektů touhy, manipulace či přání přispěla i umělecky oceňovaná tradice československé nové vlny.
Žena není jen člověk s dvěma chromozomy X. Je třeba zajímat se o to, jak vnímá sama sebe, jak k ní přistupuje společnost. A uvědomit si, nakolik se v představách o "ženství" zračí společenské nerovnosti.
První část našeho datového seriálu mapujícího český „divadelní ekosystém“ se zaměřuje na ocenění v kategorii Divadlo roku (Ceny Alfréda Radoka a Ceny divadelní kritiky).
Co má společného vandrování v přírodě, starořecká filozofie a nacismus? Kupodivu mnoho.
Tím, že jsou požadavky na muže sociálně konstruované a v neustálém pohybu, jsou často i vnitřně rozporné. Například dnes, kdy se spolu s požadavkem na citlivost a emocionální otevřenost stále drží požadavek výkonnosti a schopnosti mít věci pod kontrolou.