Reflexe inscenací Krásný nový den spolku Pomezí a Kéž bych na tebe po posledním tanci zapomněl palestinského umělce AbuJabera.
Tato hra s označením "tragická mužská introspekce" se umístila na třetím místě v soutěži DRAMA 2022, kterou pořádá Divadelní ústav v Bratislavě.
Básník a sociální pracovník Ondřej Macl odhaluje své putování od touhy k soucitu, které mu pomáhá vyrovnat se s konvenčním pojetím maskulinity.
Rozhodla jsem se přispět do debaty, která má reflektovat téma muži a umění či gender v umění se zacílením na perspektivu mužství.
Dva charaktery, dva klasické texty aktualizované s ambicí definovat současného muže, i tak lze vnímat současné adaptace Váni a Cyrana z Bergeracu od britských autorů.
Kniha Vzdálení otcové Mariny Jarre vyšla v italském originále v roce 1987. V českém překladu Kateřiny Vinšové až na sklonku loňského roku díky nakladatelství Meridione.
Drsňácká maskulinita v amerických filmech sedmdesátých a osmdesátých let není dnes jen popkulturní nostalgií, ale také zračí přechod od průmyslového kapitalismu k neoliberalismu.
Umělci Rosalía a C. Tangana bourají ve flamencu tradiční genderové role, které mu dlouho dominovaly.
Tím, že jsou požadavky na muže sociálně konstruované a v neustálém pohybu, jsou často i vnitřně rozporné. Například dnes, kdy se spolu s požadavkem na citlivost a emocionální otevřenost stále drží požadavek výkonnosti a schopnosti mít věci pod kontrolou.