sněz­te si mě oběs­te mě

sněz­te si mě

oběs­te mě za­vře­te a z půl­ky za­vař­te

pat­ří se to zrů­dám zro­ze­ní

mé ge­ne­ra­ce ve vla­ku pla­ne­ty k opuš­tě­ní

mo­je ge­ne­ra­ce

pr­dí kr­ká chlas­tá a hu­lí

mo­je ge­ne­ra­ce se má dob­ře děs­ně dob­ře

se jí da­ří

mo­je ge­ne­ra­ce pro­spe­ru­je

mo­je ge­ne­ra­ce má hla­vy an­dě­lů

má do­kon­ce i tru­py a pe­ri­fe­rie a všec­ko

se to blyští a tles­ká a všec­ko se to da­ří

ja­ko jar­ní ze­le­ni­na ja­ko zub­ní hy­gi­e­na

ja­ko ná­kup

mo­je ge­ne­ra­ce má ví­ken­dy

mé ge­ne­ra­ci se vy­hý­bá déšť i sně­ho­vé vloč­ky

mo­je ge­ne­ra­ce jsou vod­ní­ci hý­ka­lo­vé fé­ni­xo­vé

mo­je ge­ne­ra­ce stří­lí ho­lu­by

klo­pý­tám ne­jis­tě ve­d­le své

ge­ne­ra­ce

du­pám v chras­tí na­šich sko­řá­pek a

zpo­ce­nou dla­ní se do­tý­kám ča­su češu svou

ge­ne­ra­ci

se­dí­me ve­d­le se­be vi­dí­me se mo­je tva­ry nejsou

a mo­je ge­ne­ra­ce je

má­me spo­leč­né fot­ky spo­leč­né přá­te­le spo­leč­né

slož­ky se spo­leč­ný­mi ná­zvy já

a mo­je ge­ne­ra­ce

vzpo­mí­nám na ro­din­né stří­bro na truh­lí­ky s raj­ča­ty

co pěs­to­va­li dě­da s ba­bič­kou

a za­tr­há­va­jí se mi třís­ky v praž­cích

tráv­ní­ky jsou po­se­ká­ny

účty se­čte­ny

umí­rám

ko­li­krát jsem jen umřel

všech­ny sto­py sma­zá­ny

všech­ny vý­de­chy roz­puš­tě­ny

všech­ny krev­ní oběhy stek­ly do ka­ná­lu

v mléč­ných struž­kách ber­ber sply­nul s du­nou na­hr­bil se

do ka­ná­lu za­mas­ko­val

vý­dech za vý­de­chem sta­vil pod­zem­ní hra­dy

pod­zem­ní měs­ta a pod­zem­ním měs­tům

pod­ze­mí a ta­dy ho má­me

ko­neč­ně sva­tý grál de pro­fun­dis

hic sunt le­o­nes

mi­lu­ju pop mu­sic no­vo­ro­man­tis­mu

jsou v ní ská­ly po­no­ře­né do pří­bo­je

kluz­ké kr­ví oba­le­né ob­me­še­né hře­bí­ky

je v ní oko ni­ko­ly ne­kon­čí­cí­ho

jsou v ní dý­ky jsou v ní všech­ny ze­le­né

dý­ky voj­ska krá­le ja­na sva­té­ho je­ní­ka

oči

mi­lu­ju oči

pí­chám je

to­tál­ně mi­lu­ju svo­je oči

to­tál­ně je pí­chám

to je ko­nec

to­hle je ko­nec klou­že

mo­je šňů­ry na elek­troswin­go­vém křes­le

od­chá­ze­jí

de­set jich od­chá­zí je poz­dě asi pro­to

smí­chy za smích ko­lem sa­mý smích

asi je dob­ře asi pro­to

mu­sí být ji­nak by ne­by­ly ty smí­chy

je­den šla­pal

dru­hý na­bí­jel sva­tozář

dal­ší byd­lel za ro­hem

a tak by se da­lo po­kra­čo­vat

pe­ří lí­tá

všech­no lí­tá co pe­ří má

te­ču a mo­je šňů­ry mo­je tka­nič­ky mo­je tka­nič­ky

te­čou

mo­je mu­ší kos­ti chras­tí a te­čou

a ple­tou se

ple­tu se

své ge­ne­ra­ci

ple­tu se své ge­ne­ra­ci do ces­ty šel jsem

s ní za ru­ku ve­d­le ní spo­řá­da­ně

v re­flex­ní ves­tě chtěl jsem vi­dět

chtěl jsem být vi­dět

a ple­tu se

v me­cha­nis­mus lou­že dáv­no roz­je­tý

ne­zá­vis­le

aspoň to ma­lé ci­bet­ko­vé hov­no pří­mo v lou­ži

aspoň mo­de­rá­tor roz­hla­su lou­že re­por­táž

ne

jen tma a krá­ter pra­cho­vé­ho pe­ří

pho­to­shop rá­na pho­to­shop

vy­ná­še­ní od­pad­ků

ne

ří­ká mi mo­je ge­ne­ra­ce

a ko­neč­ně ně­kdo ja­ko or­fe­us sám:

za­hraj­te mně všickni spo­lu

vy­pro­voď­te mě až do­mů

šlá­pl jsem do sta­rých stop

ply­nu a te­ču a vů­bec jdu

do­ko­la ko­lem to­te­mu

pro­rost­lý­ho hou­bou

ra­kev co ješ­tě ne­spus­ti­li

jsem ge­ne­ra­ce de­vá­té­ho pro­sin­ce

de­va­te­náct set osm­de­sát sedm ge­ne­ra­ce

o níž ni­kdo ne­na­to­čí

his­to­ric­ký film

ode­vzdá­vám svůj piv­ní lís­tek své po­le

la­dem le­ží­cí s ka­zem to­ho co jsem ne­řekl

mu­ze­um moz­ku hni­jí­cí­ho mi­mo lák

ode­vzdá­vám svo­je slo­va děv­ky

je­nom se na­kru­co­va­ly a smá­ly ale

ne­moc­né jsou těs­ně před smr­tí pro­me­nu­jí

se po ná­měs­tích ka­zí dech ka­zí

oči a zu­by pod ce­nou ale ně­co

vy­třís­kat z nich bych mohl

ode­vzdá­vám svo­je had­ry jsem to já nejsem

to já jsem fa­leš­něj­ší zá­ko­ny mi ne­do­vo­lí

umřít na­hý

ta­dy jsou mé had­ry po­slou­ží

spad­lým víč­kům

ko­ry­tům v čer­s­tvě vy­dě­la­né ků­ži po­slou­ží

švá­bům hlís­tům brou­kům po­tem­ní­kům a ta­sem­ni­cím

svra­bu a sl­zám

ode­vzdá­vám svo­je kni­hy go­r­dům

anal­fa­be­tic­kým pi­rá­tům chlem­ta­jí­cím

sůl a slun­ce a hvězdy všem co lžou

pa­lu­bu vě­ří­cím po­hád­ky ode­vzdá­vám

svo­ji ků­ži těm kte­rým je zi­ma

ode­vzdá­vám svůj hlas potka­nům a všem co ho ztra­ti­li

je to de­mo­ver­ze

lá­ce

žád­né štěs­tí ale aspoň pro za­čá­tek

k li­be­rál­ním vol­bám k praž­ské ka­vár­ně

k ok­nu kte­ré se zla­tě za­mlžu­je při­stu­pu­ju

obe­zřet­ně a ne­vi­do­mý ja­ko můj

hlas jez­dí vla­kem kde jsem se kdy­si na­ro­dil a kde se

na­ro­dil ce­lý můj ná­rod

a ce­lá mo­je ge­ne­ra­ce sněž­ný­mi du­na­mi pro­ko­pá­vá

praž­ce dr­ží ne­be v af­ri­ce

a chcí­pá před sá­moš­kou ode­vzdá­vám

své přá­te­le svým přá­te­lům

ode­vzdá­vám svou ro­di­nu své ro­di­ně

ode­vzdá­vám peklo a na­dě­ji a mož­ná

se na­ro­dí hvězdy a mož­ná

se na­ro­dí ko­me­ty a mož­ná

se ne­na­ro­dí

ale ode­vzdá­vám lás­ku ne­ní čer­ve­ná zrez­la ješ­tě

deš­těm pod oka­pem v mříž­ce

ka­ná­lu utvo­ři­la hrud­ky tře­ba ješ­tě

vzejdou mož­ná drož­dí mož­ná sůl mož­ná

vod­ka

ode­vzdá­vám ře­ku styx ja­ko je­di­ný zdroj pit­né vo­dy

ode­vzdá­vám plyn a svou zví­ře­cí mas­ku vraž­dí že­re

chrous­tá chrá­pe v mok­ré srs­ti chrous­ta

za­mi­lo­va­né­ho do ve­ron­ských můr

smr­dí víc než plyn smr­dí ja­ko zví­ře

je to zví­ře

ode­vzdá­vám všech­no všech­no úpl­ně všech­no ry­di­ce

stej­ně jí jde jen o trž­bu

od­mí­tá od­tá­čet

všem co bi­jí ob­ra­zy na zeď pa­pí­rá­ky

a kou­ka­jí se přes ra­me­no

ode­vzdá­vám se­be

ja­ko čár­ku do sou­vě­tí

bu­de pak ji­né já kte­ré bu­de

schop­no říct já ja­ko já?