Ko­me­di­ál­ní se­ri­ál Par­la­ment se ode­hrá­vá v Bru­se­lu, pře­váž­ně v bu­do­vě Ev­rop­ské­ho par­la­men­tu. Sa­my Kan­tor, mla­dý a ne­zku­še­ný no­vá­ček ev­rop­ské po­li­ti­ky, na­stu­pu­je ja­ko asi­s­tent k fran­couz­ské­mu po­slan­ci. Oka­mži­tě zjiš­ťu­je, že je­ho šéf vy­na­klá­dá veš­ke­rou ener­gii na to, aby s ni­kým ne­při­šel do kon­tak­tu a ne­mu­sel za­čít co­ko­li ře­šit. To se ne­dá říct o Sa­mym, kte­rý se ne­do­pat­ře­ním za­po­jí do no­vých re­gu­la­cí ev­rop­ské­ho ry­bo­lo­vu. Svou sna­ži­vos­tí a na­iv­ní ne­ú­stup­nos­tí způ­so­bu­je po­tí­že jak so­bě, tak mno­hým dal­ším hrá­čům Ev­rop­ské­ho par­la­men­tu.

Ta­to ko­me­die z ev­rop­ské unij­ní po­li­ti­ky kla­me tě­lem. Na prv­ní po­hled se mů­že zdát, že se ev­rop­ské by­ro­kra­cii vy­smí­vá, ne­bo ji do­kon­ce kri­ti­zu­je, při­tom je vy­prá­vě­ní chytřej­ší a kom­pli­ko­va­něj­ší. Po­u­ka­zu­je na pro­blémy, kte­ré se v tak ob­rov­ské in­sti­tu­ci nut­ně vy­sky­tu­jí a ve­dou k ab­surd­ně ka­f­kov­ským si­tu­a­cím, ale zá­ro­veň na­bí­zí po­cit jis­to­ty a bez­pe­čí, ví­ry v pra­vi­dla, na kte­ré je spo­leh. Všech­no se mů­že je­vit ja­ko fraš­ka a ší­le­nost, jsou tu však ta­ké li­dé, kte­ří své prá­ci ro­zu­mě­jí, kry­jí na­iv­ním po­li­tic­kým sníl­kům zá­da a chrá­ní de­mo­kra­tic­ké in­sti­tu­ce před po­pu­lis­mem a na­ci­o­na­lis­mem.

Se­ri­ál ne­ná­sil­ně po­má­há po­zi­tiv­ní­mu vní­má­ní unij­ní­ho cen­t­ra mo­ci. A o tom, že ne­ná­sil­nou a zá­bav­nou re­kla­mu Ev­rop­ský par­la­ment i ko­mi­se po­tře­bu­jí, ne­ní po­chyb. U Par­la­men­tu by mě­la smy­sl i adap­ta­ce do růz­ných ná­rod­ních ver­zí. Do­ve­du si před­sta­vit, jak se v něm sna­ží zo­ri­en­to­vat čes­ký Hon­za (a s ním i běž­ný čes­ký di­vák) a než na­jde ces­tu do své kan­ce­lá­ře, upí­še se k vy­tvo­ře­ní zdán­li­vě ne­dů­le­ži­té směr­ni­ce, je­jíž ná­sled­ky ne­do­hléd­ne. Co tře­ba zvuk elek­tro­aut? Ma­jí vy­dá­vat rá­mus ja­ko au­ta s mo­to­rem, ne­bo je to ce­lé ne­smy­sl­ná de­ba­ta? A co na to je­ho po­sla­nec, kte­rý ví, že slo­vo „elek­tro­au­to“ je čer­ve­ným had­rem na vo­li­če?

Se­ri­ál vzni­kl v ko­pro­duk­ci Fran­cie, Bel­gie a Ně­mec­ka. Je pod ním po­de­psá­no mno­ho tvůr­ců, ale ini­ci­á­to­rem je fran­couz­ský scé­náris­ta a re­ži­sér Noé De­b­ré, kte­rý se ny­ní po­dí­lí i na scé­ná­ři se­ri­á­lu Zorro. Opa­ko­vat pří­běh mas­ko­va­né­ho hr­di­ny se si­ce ni­kdy ne­o­mr­zí, ale já De­bré­mu dě­ku­ji za po­ve­de­nou a hu­mor­nou son­du do vzni­ku ma­lé­ho ev­rop­ské­ho hr­di­ny sou­čas­nos­ti, kte­rý mu­sí po­ra­zit nejen ev­rop­skou by­ro­kra­cii, ale i svou mla­dic­kou aro­gan­ci, za­tím­co se sna­ží udr­žet své hod­no­ty a ne­dat je všanc po­li­tic­kým kom­pro­mi­sům.

Par­la­ment. Scé­nář: Noé De­b­ré, Ma­re­i­ke En­gelhar­dt, An­drew Bam­p­field, Da­ran John­son, re­žie: Noé De­b­ré, Amélie Bon­nin, Jé­ré­mie Se­in, Émi­lie No­blet. Fran­cie-Bel­gie-Ně­mec­ko, 2020–2023.

PS: Ješ­tě v létě by­ly všech­ny tři řa­dy Par­la­men­tu k vi­dě­ní na iVy­sí­lá­ní: ZDE.