Dva muži, jed­na po­li­cist­ka, na ze­mi le­ží mrt­vo­la, má od­říz­nu­té ru­ce a mož­ná i no­hy, ma­lý ob­chod a v něm pro­da­vač­ka.

Muž 1: To jsem moc rád, že jste do­ra­zi­la, po­li­cie je tu sku­teč­ně rych­lá.
Muž 2: To ne­ní ja­ko u nás, v na­ší ze­mi.
Muž 1: Co se to­mu muži sta­lo je straš­né, straš­né, ani se na to ne­můžu dí­vat.
Muž 2: Skon­čit takhle, chu­din­ka, bez no­hou a bez ru­kou.
Muž 1: Tak ukrut­ně za­bit, bez­cit­ně.
Muž 2: Ale ne­tr­pěl.
Po­li­cist­ka: Jak to ví­te?
Muž 1: Ne­ví­me, pa­ní nad­stráž­mis­try­ně.
Muž 2: Mů­že­me už jít, že ano?
Po­li­cist­ka: Ne. To ne­mů­že­te.
Muž 1: Mů­že­me. Už je poz­dě a ješ­tě mu­sí­me stih­nout pro­hlíd­ku měs­ta.
Muž 2: Čas se krá­tí.
Muž 1: Čas se nám po­řád je­nom krá­tí.
Muž 2: Nám všem.
Po­li­cist­ka: To jste udě­la­li vy?
Muž 2: Ne.
Muž 1: Kou­pi­li jsem si zmrz­li­nu, No­gra, ta­dy v tom ob­chůd­ku, pěk­ný ma­lý a lo­kál­ní ob­chů­dek, to já rád, a No­gra já mi­lu­ju, ka­ra­mel uvnitř, mu­sí­me už bě­žet, No­gr, pře­kva­pe­ní, víš o něm, to jo, to víš, ale je to pře­kva­pe­ní, na­ko­nec je to vždyc­ky pře­kva­pe­ní, tro­chu ka­ra­me­lu upro­střed.
Po­li­cist­ka: Ano.
Muž 2: Já rad­ši kor­nout­ky, že ano.
Muž 1: Co vy, co vy rá­da?
Po­li­cist­ka: Le­ží tu člo­věk.
Muž 1: Ne­le­ží, je mrt­vý.
Muž 2: Pros­tě tu je.
Muž 1: Bez no­hou a bez ru­kou.
Muž 2: Ně­kdo mu je asi uří­zl.
Muž 1: Ne­má na vý­běr, jest­li le­žet ne­bo stát. Tak­že tu pros­tě je.
Muž 2: Ne­bo spí­še ne­ní.
Muž 1: Asi jsme ho vy­pla­ši­li a ute­kl. Ten pa­cha­tel. Ješ­tě mu zby­la hla­va, po­dí­vej­te. To­mu za­bi­té­mu.
Po­li­cist­ka: To vy jste ho za­bi­li?
Muž 1: Ne.
Po­li­cist­ka: Proč jste tu?
Muž 1: Kou­pit si zmrz­li­nu, je vedro, mi­lu­ju zmrz­li­nu, ta­dy u vás, v tý­hle ze­mi, ta­dy má­te nej­lep­ší zmrz­li­ny, to se mu­sí za­se ne­chat, to ano.
Muž 2: Jde­me, no ne.
Muž 1: Ji­nak se mi to roz­te­če.
Po­li­cist­ka: Ta­dy u nás ve měs­tě, co ta­dy?
Muž 1: Do­vo­le­ná no, do­vo­le­ná, va­še měs­to je krás­né měs­to.
Po­li­cist­ka: Na­še měs­to je krás­né? Na­še měs­to?
Muž 1: Má­te tu ten krás­ný… no ten krás­ný
Muž 2: Kos­tel.
Muž 1: Při­je­li jsme na váš krás­ný kos­tel.
Po­li­cist­ka: Na náš kos­tel ni­kdo ne­jez­dí.
Muž 1: My jsme při­je­li.
Po­li­cist­ka: Je to ten no­vi­nář?
Muž 2: Jo, to je ten no­vi­nář. Asi.
Po­li­cist­ka: Ten pro­ti­re­žim­ní?
Muž 2: Jo, ten pro­ti na­še­mu re­ži­mu.
Muž 1: Chudá­ček. Takhle skon­čit, v ci­zí ze­mi. Li­di jsou zví­řa­ta.
Po­li­cist­ka: Vy jste při­je­li kvů­li na­še­mu kos­te­lu? Váž­ně?
Muž 1: Krás­ný kos­tel.
Po­li­cist­ka: A to vám mám vě­řit?
Muž 2: Ano, tak­že ano, je to je­den z nej­ty­pič­těj­ších pří­kla­dů ra­ně go­tic­ké ar­chi­tek­tu­ry, že ano, věž je vy­so­ká 123 me­t­rů, že ano/ Muž 1: Úctyhodné/
Muž 2: Má ta­ké nej­vět­ší kří­žo­vou chod­bu a nej­vět­ší za­sta­vě­ný pro­stor u vás v ze­mi, přes­to stav­ba ne­tr­va­la ani čty­ři­cet let… jo a ho­di­ny jsou z roku 1386/
Muž 1 a 2: Nej­star­ší stře­do­vě­ké funkč­ní ho­di­ny na svě­tě.
Po­li­cist­ka: To jsem tře­ba ne­vě­dě­la.
Muž 1: A jak bychom to vě­dě­li my, kdy­bychom ne­při­je­li kvů­li kos­te­lu?
Po­li­cist­ka: Tak­že vy jste to­ho no­vi­ná­ře ne­za­bi­li?
Muž 1: Ale vy­pa­dá­me snad ja­ko ně­kdo, kdo by mohl ně­ko­ho za­bít.
Muž 2: Po­dí­vej­te se na nás, že ano. Ne­vin­ně si uží­vá­me zmrz­li­ny.
Po­li­cist­ka: Z taš­ky vám kou­ká pi­la na kos­ti.
Muž 1: To je na kos­ti? To jsem za­se po­ka­zil, chtěl jsem kou­pit nor­mál­ně va­ší dobrou, ta je lep­ší než u nás, pi­lu na cha­tu, tchá­no­vi, má br­zo na­ro­ze­ni­ny, za tý­den, pi­ly on rád, pi­ly on moc rád.
Po­li­cist­ka: Je na ní krev.
Muž 1: To je ta­ko­vej ten ješ­tě plas­to­vej obal čer­ve­nej.
Muž 2: Že ano.
Muž 1: By­li jsme na do­vo­le­né.
Muž 2: Moc krás­né měs­to. Krás­ný míst­ní kos­tel. Věž má 123 me­t­rů a jsou tu/
Muž 1 a 2: Nej­star­ší stře­do­vě­ké funkč­ní ho­di­ny na svě­tě.
Po­li­cist­ka: Jak dlou­ho tu bu­de­te?
Muž 1: Pět ho­din.
Muž 2: Za chví­li nám to le­tí.
Po­li­cist­ka: Jste tu jen pět ho­din a le­tí­te?
Muž 1: Let­ní noc, zmrz­li­na s ka­ra­me­lem, stře­do­vě­ké ho­di­ny a zas do­mů, co tu, co tu víc. Po­li­cist­ka: Při­le­tě­li jste v osm ve­čer a od­lé­tá­te v jed­nu rá­no?
Muž 2: Ano.
Muž 1: Mi­lu­je­me noč­ní vý­le­ty.
Muž 2: Ty jsou nej­lep­ší.
Muž 1: Tu­ris­tic­ká pře­kva­pe­ní pod rouš­kou tmy. Po­li­cist­ka: Tak dě­ku­ji. To bu­de všech­no.
Muž 2: Ne­ni zač, že jo.
Po­li­cist­ka: Užij­te si zby­tek po­by­tu v na­šem ma­leb­ném měs­teč­ku, má­me tu krás­ný kos­tel, věž má ce­lých 123 me­t­rů a ta­ké
Všich­ni tři: Nej­star­ší stře­do­vě­ké funkč­ní ho­di­ny.
Muž 1: Na shle­da­nou.
Muž 2: Krás­ný ve­čer a na­jdě­te to­ho pa­cha­te­le.

Z ob­cho­du vy­běh­ne pro­da­vač­ka… dve­ře za­cin­ka­jí…

Pro­da­vač­ka: Po­čkej­te, za­po­mně­li jste za­pla­tit!
Muž 1: No to je ale va­še prav­da.
Muž 2: My pla­ti­li.
Po­li­cist­ka: Když to ří­ka­jí.
Pro­da­vač­ka: Omlou­vám se. Hezkou do­vo­le­nou! Užij­te si naše/
Všich­ni: Nej­star­ší stře­do­vě­ké funkč­ní ho­di­ny!