Umě­lec­ké fes­ti­va­ly vět­ši­nou ži­jí dvo­jí ži­vot – je­den pro ná­vštěv­ní­ky, dru­hý pak pro oby­va­te­le měs­ta, kde se ode­hrá­va­jí. Kaž­dá ta­ko­vá ak­ce je do růz­né mí­ry na­ru­še­ním eko­sys­té­mu měs­ta. Uli­ce se vy­lid­ňu­jí do­má­cí­mi a za­pl­ňu­jí ci­zin­ci, ať už jen z ji­né­ho okre­su, kra­je či ob­ce, ane­bo i z ji­ných stá­tů. Me­zi tím, co se dis­ku­tu­je v di­va­dlech, ga­le­ri­ích a na fó­rech, a de­ba­ta­mi šta­m­gas­tů v hos­po­dách pod­le mých zku­še­nos­tí vět­ši­nou ze­je těž­ko za­ce­li­tel­ná prů­rva. Ne­hle­dě na to, že exis­tu­jí i fes­ti­va­ly, o je­jichž exis­ten­ci ni­kdo z míst­ních ne­má ani pá­ru.

Hra­dec­ké Re­gi­o­ny se vy­my­ka­jí. Z umě­lec­ké­ho hle­dis­ka jde o mís­to, kam se ne­jez­dí na­sá­vat nej­no­věj­ší po­či­ny v obo­ru či zá­sad­ní za­hra­nič­ní dí­la. Sjíž­dě­jí se tu li­dé z di­va­del­ní ob­ce, aby se po ro­ce v uvol­ně­něj­ší at­mo­sfé­ře po­tka­li, spo­leč­ně se po­dí­va­li na to, co tře­ba ne­stih­li, po­dis­ku­to­va­li. A to­to spo­leč­ně je po­zo­ru­hod­ným způ­so­bem ne­e­li­tář­ské – na roz­díl od ji­ných mých zku­še­nos­tí je v sá­lech a na ak­cích pa­tr­né, že na umě­ní, ale i lan­go­še ne­bo pi­vo sem cho­dí nejen kul­tur­ní ve­řej­nost, ale i míst­ní či přespol­ní, kte­ří si takhle je­dou užít spo­leč­ný zá­ži­tek, snad ote­ví­ra­jí­cí prázd­ni­no­vý čas v již par­ných červ­no­vých dnech. Za­sta­vit se v an­tikva­ri­á­tu, na dět­ských atrak­cích, v ka­vár­ně… Na žád­ném di­va­del­ním, ale ani fil­mo­vém fes­ti­va­lu u nás jsem ne­za­žil tak or­ga­nic­ké pro­stou­pe­ní těch dvou svě­tů, dvou ži­vo­tů jed­né udá­los­ti. To je ve­li­ký po­ten­ci­ál ke spo­le­čen­ské­mu di­a­lo­gu! A pře­ce mám po­chy­by, že na­stá­vá. Co mu ješ­tě brá­ní?

V té­to sou­vis­los­ti se na­bí­zí i otáz­ky, na ja­ké umě­ní sem li­dé cho­dí a o čem vlast­ně mo­hou dis­ku­to­vat? Pro­gra­mo­vá dra­ma­tur­gie fes­ti­va­lu je si­ce na­to­lik ote­vře­ná, že re­zo­nu­je s nej­šir­ším vku­sem, ale ne­ní to na­ko­nec dal­ším ome­ze­ním kva­li­ty ta­ko­vé­ho di­a­lo­gu? Při­ná­ší jen ra­dost z me­zi­lid­ských se­tká­ní, ane­bo je pro­tí­ná i s vý­raz­ným umě­lec­kých zá­žit­kem a pod­stat­ný­mi spo­le­čen­ský­mi té­ma­ty? Já osob­ně měl ta­ko­vý na­pl­ňu­jí­cí po­cit u ně­kte­rých před­sta­ve­ní v Dra­ku.

Fo­to­esej po­e­tic­ky ma­pu­je sou­vis­los­ti fes­ti­va­lo­vé­ho se­tká­vá­ní, a to i ve vzta­hu k le­toš­ní­mu vý­raz­né­mu te­ma­tic­ké­mu za­mě­ře­ní na eko­lo­gic­ké otáz­ky v ex­pe­ri­men­tál­ních před­sta­ve­ních, kte­rá jsem si užil nej­ví­ce. Je po­ci­to­vou ma­pou le­toš­ní­ho roč­ní­ku – a zá­ro­veň vý­zvou hle­dat v ní tra­sy pro dal­ší pře­mýš­le­ní o mís­tu dí­la ve ve­řej­ném pro­sto­ru. Byl fo­ce­ný na sta­řič­ký apa­rát Rollei­flex Old Stan­dard.