„Pa­t­ři­la jsem k dív­kám, kte­ré se z os­nov, zpráv i po­p­kul­try, kde téměř úpl­ně chy­bě­ly že­ny, po­stup­ně uči­ly, že jich se bri­lant­nost ne­tý­ká. Ni­kdo mi ne­u­ká­zal že­ny, ke kte­rým bych moh­la vzhlí­žet. Z dří­věj­ších dob, ani ze sou­čas­nos­ti. Ne­u­či­la jsem se o po­li­tič­kách, ak­ti­vist­kách, spi­so­va­tel­kách, uměl­ky­ních, práv­nič­kách ani ře­di­tel­kách. Všech­ny osob­nos­ti, kte­ré jsem mě­la ob­di­vo­vat, by­li muži, a tak jsem v du­chu za­ča­la vní­mat moc, vliv a cti­žá­dost ja­ko ně­co muž­ské­ho. A abych prav­du řek­la, nej­spíš jsem i já pod­leh­la před­sta­vě o po­ru­šo­vá­ní nor­my. By­la jsem až pří­liš ochot­ná při­jmout tvr­ze­ní, že že­ny na ve­dou­cích postech jsou moc cti­žá­dosti­vé – což, jak všich­ni ví­me, v pře­kla­du zna­me­ná, že jsou mr­chy.“¹

Na­psa­la brit­ská ak­ti­vist­ka, no­vi­nář­ka a spi­so­va­tel­ka Ca­ro­li­ne Cri­a­do Pe­rez v kni­ze Ne­vi­di­tel­né že­ny. Zkou­má a po­pi­su­je v ní gen­de­ro­vou ne­rov­nost v do­mác­nos­tech, za­měst­ná­ní, do­pra­vě, me­di­cí­ně, eko­no­mi­ce i po­li­ti­ce. Au­tor­ka mi­mo ji­né ved­la ta­ké ce­lo­stát­ní pro­jekt Women’s Ro­om, kte­rý měl za cíl zvý­šit za­stou­pe­ní žen­ských od­bor­nic v mé­di­ích. Jak sa­ma – nejen v té­to kni­ze – pí­še, na so­ci­ál­ních sí­tích se pra­vi­del­ně se­tká­vá se se­xu­ál­ním ob­tě­žo­vá­ním a ši­ka­nou, je­li­kož mno­hým mužům jsou je­jí ak­ti­vi­ty tr­nem v oku (a prav­dě­po­dob­ně i v pa­tě). 

Vý­cho­dis­kem šest­nác­ti ka­pi­tol kni­hy Ne­vi­di­tel­ně že­ny nejsou ovšem žád­né chi­mé­ry sku­pin­ky za­pá­le­ných a pře­há­ně­jí­cích žen. Pe­rez pra­cu­je s da­ty! Prů­zkumy, vý­zkumy a sta­tis­ti­ky ve všech mož­ných od­vět­vích totiž po­čí­ta­jí a pra­cu­jí s mu­žem. Muž je nor­ma, stan­dard, prů­měr­ný člo­věk. Že­na je ano­má­lie, kte­rá se má za­bý­vat pře­de­vším do­mác­nos­tí a ne­pla­ce­nou pé­čí. V tom jsou že­ny ne­spor­ně dob­ré, pro­to­že 75 pro­cent té­to čin­nos­ti pa­dá na je­jich hla­vu. Na ce­lém svě­tě se bez­plat­ně sta­ra­jí o dě­ti, ne­moc­né pří­buz­né, ne­mo­hou­cí ro­di­če. A ve­d­le to­ho jsou schop­né vě­no­vat se vě­dě, vý­zku­mu, po­li­ti­ce, umě­lec­ké tvor­bě, když jim to ovšem spo­leč­nost umož­ní. A spo­leč­nost se o je­jich úspě­ších do­zví, když nejsou je­jich jmé­na vy­ma­zá­vá­na a je­jich úsi­lí stá­le při­pi­so­vá­no mužům. 

Kni­ha Ne­vi­di­tel­né že­ny je v mno­hém frustru­jí­cí, na­pří­klad když se do­čte­te, že že­na ne­ní při do­prav­ních ne­ho­dách do­sta­teč­ně chrá­ně­na, pro­to­že ai­r­bag je na­vr­žen pro se­dm­de­sá­ti ki­lo­vé­ho mu­že, kte­rý má pod­stat­ně ji­nou tě­les­nou kon­sti­tu­ci, ne­bo že se in­farkt pro­je­vu­je ji­nak u obou po­hla­ví, lé­ka­řům jsou ale obec­ně zná­my muž­ské pří­zna­ky, te­dy in­farkt mů­že být u žen hůře roz­po­zna­tel­ný, čas­tě­ji ne­di­a­gnos­ti­ko­va­ný, te­dy smr­tel­ný. Kni­ha, jež po­pr­vé vy­šla v ro­ce 2019 ve Vel­ké Bri­tá­nii, je ale mís­ty ta­ké vtip­ná, ne­bo spí­še sar­kas­tic­ká, a pře­de­vším ve­li­ce čti­vě na­psa­ná. Je zkrát­ka bri­lant­ním pří­spěv­kem do dis­ku­ze o nut­nos­ti za­po­je­ní žen do všech ob­las­tí ži­vo­ta.

Gen­de­ro­vou ne­rov­nost a je­jí pří­či­ny od­ha­lu­je Ca­ro­li­ne Cri­a­do Pe­rez na stov­kách pří­pa­do­vých stu­dií z ce­lé­ho svě­ta. Na­chá­zí­me tak ve­d­le se­be in­for­ma­ce, kte­ré spo­lu zdán­li­vě ne­sou­vi­sí, a to prá­vě či­ní kni­hu kom­plex­ní, do­tý­ka­jí­cí se nejen ev­rop­ských žen, a nejen zdán­li­vě váž­ných pří­pa­dů. Ďá­bel je ale skry­tý v ma­lič­kos­tech, jak ví­me. Au­tor­ka za tu­to kni­hu ob­dr­že­la oce­ně­ní Royal So­ci­e­ty Science Book a FT Busi­ness Book of The Year a ne­ní di­vu, že již by­la pře­lo­že­na do de­sí­tek ja­zy­ků. 

CRI­A­DO PE­REZ, Ca­ro­li­ne. Ne­vi­di­tel­né že­ny: Jak da­ta a vý­zkumy utvá­ře­jí svět pro mu­že. Pře­lo­ži­la Te­re­za Pla­chá. Br­no: Host, 2024. 468 s.

—————————————-

1. Viz s. 315. ↩︎