Tra­dič­ně je ja­ko že­na ozna­čo­ván člo­věk se dvě­ma po­hlav­ní­mi chro­mo­zo­my X. S tím je spo­je­na exis­ten­ce od­liš­ných tě­les­ných or­gá­nů než u mu­že. Ta­to de­fi­ni­ce je ale ne­do­sta­teč­ná. Jed­nak ne­be­re v po­taz sku­teč­nost, že ani z bi­o­lo­gic­ké­ho hle­dis­ka ne­pla­tí ve všech pří­pa­dech (ně­kte­ré že­ny ma­jí tři ne­bo i jen je­den chro­mo­zom X), pře­de­vším však ne­zo­hled­ňu­je, jak k žen­ství při­stu­pu­je spo­leč­nost. Je pro­to tře­ba roz­li­šo­vat bi­o­lo­gic­ké po­hla­ví a so­ci­ál­ně kon­stru­o­va­ný gen­der. Mi­mo­to je tře­ba sna­žit se po­ro­zu­mět i se­be­po­je­tí kon­krét­ní že­ny.

Po­jem gen­der ozna­ču­je sku­pi­ny vlast­nos­tí a cho­vá­ní, kte­ré utvá­ří kul­tu­ra. Ve ve­řej­ných dis­ku­zích se opa­ku­je ste­re­o­typ, že jde o no­vý po­jem vy­chá­ze­jí­cí z mar­xis­mu, jenž umož­ňu­je člo­vě­ku vo­lit si po­hla­ví dle svo­jí li­bos­ti. To je ale dez­in­ter­pre­ta­ce to­ho­to slo­va. O so­ci­ál­ní (ni­ko­liv in­di­vi­du­ál­ní) kon­struk­ci gen­de­ru ho­vo­ři­la už před téměř sto le­ty ame­ric­ká an­tro­po­lož­ka Mar­ga­ret Me­a­do­vá při po­pi­su do­mo­ro­dých kul­tur. Ten­to kon­cept nám umož­ňu­je po­ro­zu­mět to­mu, že i když se bi­o­lo­gic­ké po­hla­ví na­příč kul­tu­ra­mi a dě­ji­na­mi ne­mě­ní (mi­mo bi­o­lo­gic­ké va­ri­a­ce), kul­tur­ní roz­li­še­ní „muž­ské­ho“ a „žen­ské­ho“, ro­lí, kte­ré ma­jí muži a že­ny za­stá­vat, jsou roz­ma­ni­té a mo­hou se li­šit na­pří­klad i v růz­ných čás­tech jed­né sku­pi­ny.

Při­su­zo­vá­ní „tra­dič­ních“ vlast­nos­tí či hod­not že­nám (či mužům) ne­zo­hled­ňu­je pro­měn­li­vost těch­to so­ci­ál­ních ro­lí a ani sku­teč­nost, že co po­va­žu­je­me za „tra­dič­ní“, je čas­to vel­mi sou­čas­né. Na­pří­klad vy­ká­zá­ní žen do sfé­ry do­mác­nos­ti a spo­je­ní žen­ské pé­če s nuk­le­ár­ní ro­di­nou se ob­je­vu­je až v mo­der­ní do­bě na Zá­pa­dě. Ve stře­do­vě­ku a v ji­ných kul­tu­rách že­ny za­u­jí­ma­ly roz­ma­ni­té, čas­to od­liš­né ro­le, po­dí­le­ly se na pra­cov­ním pro­ce­su a ro­din­ný ži­vot byl or­ga­ni­zo­ván ji­nak, než jak se sta­lo nor­mou po ná­stu­pu měš­ťan­stva v osm­nác­tém sto­le­tí.

Do před­stav o so­ci­ál­ních ro­lích spo­je­ných s gen­de­rem se pro­mí­ta­jí i mo­cen­ské vzta­hy, pro­to­že se do gen­de­ru otis­ku­jí spo­le­čen­ské me­cha­nismy ne­rov­nos­ti. Ty­to ne­rov­nos­ti se sna­ží pře­ko­nat žen­ské hnu­tí či fe­mi­nis­mus, kte­rý se dě­lí do ně­ko­li­ka vln. Prv­ní, kte­rá se ob­je­vu­je na pře­lo­mu de­va­te­nác­té­ho a dva­cá­té­ho sto­le­tí a dnes je v zá­pad­ním svě­tě ši­ro­ce ak­cep­to­vá­na, usi­lo­va­la o pře­ko­ná­ní práv­ních ne­rov­nos­tí me­zi muži a že­na­mi. Sym­bo­lem se stal boj za hla­so­va­cí prá­vo („sufra­žet­ky“).

Po dru­hé svě­to­vé vál­ce se pro­sa­zu­je dal­ší vl­na fe­mi­nis­mu, kte­rá zdů­raz­ňu­je kul­tur­ní ne­rov­nos­ti, kri­ti­zu­je vy­lou­če­ní žen do sou­kro­mé sfé­ry a upo­za­dě­ní je­jich po­třeb. Iko­nic­kou se pro to­to ob­do­bí sta­la kni­ha Si­mo­ne Be­auvo­i­ro­vé Dru­hé po­hla­ví (1949), vliv­ná by­la ta­ké esej Bet­ty Frie­dan Žen­ská mysti­ka (1963), jež po­psa­la ne­spo­ko­je­nost po­vá­leč­né ge­ne­ra­ce žen s tím, že by­ly od­sou­ze­ny k ži­vo­tu do­má­cích hos­po­dy­něk. Vel­kým a kon­tro­verz­ním té­ma­tem se v té do­bě sta­la rov­něž žen­ská se­xu­a­li­ta, jež roz­dě­lo­va­la i fe­mi­nis­tic­ké ak­ti­vist­ky. V se­dm­de­sá­tých a osm­de­sá­tých le­tech ta­to dis­ku­ze vy­ús­ti­la do „se­xu­ál­ních vá­lek“, te­dy kon­flik­tů za­lo­že­ných na od­liš­ném chá­pá­ní vý­zna­mu por­no­gra­fie pro že­ny. Ty­to spo­ry ostat­ně po­kra­ču­jí dodnes.

Od de­va­de­sá­tých let mi­nu­lé­ho sto­le­tí se ho­vo­ří o tře­tí vl­ně fe­mi­nis­mu. Je­jí pro­ta­go­nist­ky se na­ro­di­ly v še­de­sá­tých a osm­de­sá­tých le­tech a po­su­nu­ly dů­raz za hra­ni­ce zájmu svých před­chůd­kyň do ob­las­ti eko­lo­gie, in­ter­sek­ci­o­na­li­ty a vů­bec zpo­chyb­ně­ní před­sta­vy „uni­ver­zál­ní­ho žen­ské­ho sub­jek­tu“. Vý­raz­nou tvá­ří té­to vl­ny by­ly ri­ot grrrls, sub­kul­tur­ní hnu­tí čer­pa­jí­cí z al­ter­na­tiv­ní­ho umě­ní, un­der­groun­du a pun­ku. Hu­deb­ni­ce z ka­pel ja­ko by­ly Bi­ki­ni Kill, Brat­mo­bi­le ne­bo Jack Off Jill nejen zpí­va­ly o do­má­cím ná­si­lí, zná­sil­ňo­vá­ní a útis­ku, ale rov­něž úto­či­ly na kon­zu­me­ris­mus a pod­po­ro­va­ly eti­ku udě­lej-si-sám (DIY) a soběstač­nost.

V po­sled­ních dvou de­ká­dách se ho­vo­ří o čtvr­té vl­ně fe­mi­nis­mu spo­je­né pře­de­vším s ak­ti­vis­mem v di­gi­tál­ním pro­sto­ru. Je­ho nej­vi­di­tel­něj­ším pro­je­vem by­la kam­paň #Me­Too. Ta se sta­la sym­bo­lem „kul­tur­ních vá­lek“, což však bo­ha­tou his­to­rii žen­ské­ho hnu­tí zba­na­li­zo­va­lo a upo­za­di­lo řa­du dů­le­ži­tých otá­zek, kte­ré sou­čas­né fe­mi­nist­ky a fe­mi­nis­té vzná­še­jí – ja­ko je pře­hlí­že­ní pe­čo­va­tel­ství, pay gap (roz­díl me­zi pla­ty žen a mužů) ne­bo gen­de­ro­vě pod­mí­ně­né ná­si­lí.