I dnes se se­tká­vá­me s tvr­ze­ní­mi, že to už ne­ní tak hroz­né, že­ny ma­jí pře­ce mno­ho práv, mož­nos­tí a pří­le­ži­tos­tí. Mé­ně čas­to však za­zní­vá, že to vše má­me dí­ky dlou­hé­mu a ne­u­tu­cha­jí­cí­mu bo­ji fe­mi­nis­tek a fe­mi­nis­tů. Že­ny ma­jí vo­leb­ní prá­vo, mo­hou roz­ho­do­vat o svém tě­le, stu­do­vat i vlast­nit ma­je­tek. Ja­ko spo­leč­nost za­stá­vá­me de­mo­kra­tic­ké prin­ci­py rov­nos­ti a svo­bo­dy. Re­a­li­ta kaž­do­den­nos­ti ovšem stá­le kla­de že­nám do ces­ty pře­káž­ky, kte­ré jsou mnoh­dy ce­lo­spo­le­čen­sky ne­do­sta­teč­ně vi­di­tel­né.

Ma­te­ma­ti­ka je i pro hol­ky!

S prv­ní­mi gen­de­ro­vý­mi před­sud­ky a ste­re­o­ty­py se mno­ho žen se­tká­vá již v dět­ství; ne­má­lo z nás jis­tě ně­kdy za­slech­lo, že tech­nic­ké a pří­ro­do­vě­dec­ké obo­ry jdou tak ně­jak „sa­mo­zřej­mě“ lé­pe chlap­cům, za­tím­co dív­ky by se mě­ly ori­en­to­vat spí­še na ja­zy­ky a spo­le­čen­sko­věd­ní obo­ry.  Tak­to pod rouš­kou „při­ro­ze­nos­ti“ stá­le do­chá­zí i ve vy­spě­lých ze­mích k re­pro­duk­ci mno­ha gen­de­ro­vých ste­re­o­ty­pů, kte­ré tak že­ny ve vý­sled­ku od­ra­zu­jí od ka­ri­é­ry v tech­nic­kých obo­rech a pří­rod­ních vě­dách.

(Ne)viditelná bře­me­na na pra­cov­ním tr­hu

Pra­cov­ní trh je pří­mo živ­nou pů­dou pro dis­kri­mi­nač­ní a před­su­deč­né jed­ná­ní. Od vi­di­tel­né pla­to­vé ne­rov­nos­ti žen a mužů (v Čes­ku se prů­měr­ný pla­to­vý roz­díl žen a mužů po­hy­bu­je v po­sled­ních le­tech ko­lem 16 %¹), přes vní­má­ní ma­teř­ství ja­ko ka­ri­ér­ní pře­káž­ky až ke gen­de­ro­vé se­gre­ga­ci pra­cov­ních po­zic, kte­ré jsou ste­re­o­typ­ně vní­má­ny ja­ko mé­ně lukra­tiv­ní a te­dy fi­nanč­ně pod­hod­no­ce­né a na kte­rých pra­cu­je v prů­mě­ru ví­ce žen.

Má­te dě­ti? A bu­de­te mít dal­ší?

V na­ší spo­leč­nos­ti če­lí že­ny – mat­ky – dis­kri­mi­na­ci, kte­rá pra­me­ní z hlu­bo­ko za­ko­ře­ně­ných ste­re­o­ty­pů, kte­ré mo­hou na­bý­vat mno­ha fo­rem. Ma­teř­ství je čas­to po­va­žo­vá­no za pře­káž­ku v ka­ri­é­ře, což ve­de za­měst­na­va­te­le k vní­má­ní ma­tek s ma­lý­mi dět­mi, či bezdět­ných mla­dých žen, ja­ko ri­zi­ko­vých a ne­do­sta­teč­ně kom­pe­tent­ních za­měst­nan­kyň. Ru­ku v ru­ce s ne­do­sta­teč­nou ka­pa­ci­tou před­škol­ních za­ří­ze­ní a ma­lou fle­xi­bi­li­tou pra­cov­ních úvaz­ků pak jdou ty­to ste­re­o­ty­py na­pro­ti eko­no­mic­ké­mu zne­vý­hod­ně­ní ma­teř­ství a po­si­lo­vá­ní gen­de­ro­vých ne­rov­nos­tí ohled­ně pé­če o dě­ti a do­mác­nost.

Osob­ní je po­li­tic­ké

Vrať­me se ale zpět k otáz­ce v úvo­du – je vů­bec dob­ře po­lo­že­ná? Mů­že­me v rám­ci pro­ble­ma­ti­ky dis­kri­mi­na­ce vů­bec ne­kri­tic­ky po­u­žít slo­vo „prů­měr­ná“? Měj­me na pa­mě­ti, že dis­kri­mi­na­ce ne­má jed­nu „prů­měr­nou“ ro­vi­nu, mů­že se hro­ma­dit a pro­lí­nat, což růz­ní li­dé růz­ných gen­de­rů z od­liš­ných pro­stře­dí vní­ma­jí ji­nak. Mys­le­me ta­ké na svá pri­vi­le­gia, dí­ky kte­rým jsme ně­kte­rých fo­rem dis­kri­mi­na­ce ušetřeni*y, stej­ně tak se ale ne­boj­me po­jme­no­vá­vat i ty, kte­rým i přes své pri­vi­le­go­va­né po­sta­ve­ní če­lí­me.

Ač­ko­li dis­kri­mi­na­ce za­kou­ší­me na na­šich in­di­vi­du­ál­ních ro­vi­nách, jsou vždy sou­čás­tí vět­ší­ho spo­le­čen­ské­ho sys­té­mu. Pro­mlu­vit o své zku­še­nos­ti je mnoh­dy vel­mi slo­ži­té, je to ale prv­ním dů­le­ži­tým kro­kem ce­lo­spo­le­čen­ské struk­tu­rál­ní změ­ny, kte­rá ve­de k jed­no­znač­né­mu zlep­še­ní. Boj pro­ti dis­kri­mi­nač­ní­mu cho­vá­ní má ve spo­leč­nos­ti vý­znam­né eko­no­mic­ké dů­sled­ky – z rov­ných pří­le­ži­tos­tí totiž v dů­sled­ku be­ne­fi­tu­jí li­dé všech gen­de­rů i ce­lá spo­leč­nost.  

---

.….….….….….….….….….…..

1. https://www.mpsv.cz/rovnost-zen-a-muzu-rovne-odmenovani-a-logib ↩︎