Za ekosystém lze pokládat také divadelní prostředí: lidé, instituce, díla, místa a události jsou v uměleckém světě propojeni vztahy, navzájem na sobě závisí a ovlivňují se a jakákoliv změna některého z aspektů má vliv na ostatní. Existují zde podmínky pro růst, které se musí setkat s adekvátními potřebami a schopnostmi, a naopak i pouště a vyčerpané oblasti, kde život spíše hyne. Připravili jsme proto seriál datových analýz, které pomohou český divadelní ekosystém mapovat z hlediska rozmanitých, pro jeho životaschopnost důležitých úhlů pohledu.
Cílem není poskytovat rozsáhlé studie, ale spíše mapy, které umožní lépe hodnotit a interpretovat proměny ekosystému, orientovat se v něm, nacházet jeho zapomenutá místa nebo je vidět nově. Poskytneme odraz českého divadelního prostředí prostřednictvím dat z veřejných zdrojů, v časovém hledisku, které umožňuje srovnání. Jak jsme si ověřili při přípravě této části, často to znamená data nejen vyhledávat, ale také vytvářet či doplňovat – zatímco seznamy udělených ocenění či nominací, kterým se zde věnujeme, jsou lehce dostupné (využili jsme seznamy na stránkách časopisu Svět a divadlo ZDE a na české Wikipedii ZDE), doplňující informace, jako je historie vedení divadel, často znamená bez nadsázky historiografickou práci. Pevně proto věříme, že výsledky našeho úsilí pomohou animovat diskuzi o problémech našeho společného ekosystému a umožní vidět věci jinak a v celistvosti.
Hodnocení umělecké činnosti je jednou z nejrozporuplnějších oblastí a způsobuje značné kontroverze. Přesto kritiky v tisku nebo udělování cen mají velký význam – umožňují umělcům a umělkyním být rozeznatelní pro širší veřejnost, zvyšovat pravděpodobnost podpory ze strany státu a mecenášů, nebo posilovat návštěvnost. Proto naše mapování začneme sérií analýz věnovaných Cenám divadelní kritiky, respektive Cenám Alfréda Radoka, jež jim v letech 1992 – 2013 předcházely, metodicky je spojujeme i s vědomím rozdílů v podmínkách jejich udělování. V tomto díle se zaměříme na ocenění v kategorii Divadlo roku, v následujícím pak na kategorii Inscenace roku a její laureátky a laureáty. V dalších dílech seriálu zmapujeme rozdíly mezi způsoby hodnocení kritiky v SADu a Divadelních novinách a srovnáme tyto oblasti s poněkud odlišným světem Thálií. Cenami se však náš seriál nevyčerpá a budeme se věnovat i dalším charakteristikám českého divadelního ekosystému, jako jsou ekonomické, sociální či geografické aspekty.
Jak jsme data analyzovali?
Vytvořili jsme tabulky, do kterých jsme zanesli jak dostupná data o cenách, tak výsledky vlastních rešerší (historie divadel, umělecké vedení). Sdružili jsme je podle divadelních institucí, přičemž jsme respektovali způsob označení při udělení ceny (čili pokud byla nominace udělena brněnské Redutě, chápali jsme to jako cenu pouze pro Redutu, na rozdíl od nominace celého Národního divadla Brno) a pro zjednodušení časového srovnání jsme používali stejný název pro různé vývojové etapy divadla (to se týká například Divadla Komedie Praha). Při tvorbě mapy jsme vycházeli z údajů buď o fyzickém umístění divadla, anebo oficiálního sídla. Za poslední relevantní rok považujeme 2023 (uděleno 2024). Pro zjednodušení jsme namísto v divadelním světě běžné logiky sezon (září-červen) adaptovali kalendářní chronologii.
Ocenění v kategorii Divadlo roku, které se udělovalo v letech 1994 – 2013 v rámci Cen Alfréda Radoka, poté v rámci ankety Cen divadelní kritiky, pokrývá více než čtvrtstoletí a překlenuje tak několik generačních výměn – jak na straně kritické obce, tak i tvůrkyň a tvůrců. Právě proto lze dobře sledovat dynamiku vývoje hodnocení v ekosystému českého divadla v „uzlech“, kterými jsou divadelní instituce. Kritika udělením tohoto ocenění vyjadřuje stanovisko, které souvisí s aktuálním stavem, s osudy scény, s nástupem již dříve oceňovaných tvůrců a tvůrkyň, anebo naopak s nástupem nových talentů. V pozadí této nejviditelnější vrstvy stojí šéfové a šéfky, management divadel, geografická poloha a další aspekty, které posilují, či naopak zeslabují pravděpodobnost úspěchu i u poučeného diváctva.
Pokud začneme pohledem ryze kartografickým a zaneseme do mapy všechny divadelní soubory či instituce, které od roku 1994 do roku 2023 byly nominovány nebo získaly cenu Divadlo roku (viz výše), jsou zcela očekávatelně patrná ohniska ve třech největších městech (Praha, Brno, Ostrava) s tím, že převaha ocenění v regionu Prahy je jednoznačná. Významnou výjimkou je Hradec Králové, který si dokázal získat trvalou pozornost kritiky především za Vladimíra Morávka. Roli jistě hraje i dojezdová přístupnost z Prahy, ale právě na Morávkovi lze ukázat, jak významná tvůrčí osobnost přenáší pozornost s sebou – jeho působení v brněnské Huse na Provázku divadlu vyneslo tři (neproměněné) nominace. Podobně například Dušan David Pařízek, Jan Nebeský, Michal Dočekal nebo trojice Jan Mikulášek, Petr Štědroň a Dora Štědroňová (dříve Viceníková) si tento kapitál kritické pozornosti nesou sebou.
Následující graf je interaktivní. Pokud se vám nezobrazují při pohybu myší informace a čtete na mobilu, zkuste stránku otevřít v prohlížeči na počítači. Můžete jej také otevřít v samostatném okně a zvětšit pod odkazem zde.
Celkově nejvíce ocenění a nominací bylo uděleno v Cenách Alfréda Radoka a Cenách divadelní kritiky pěti divadlům, které lze považovat z hlediska ekosystému za významné „niky“, tedy místa, kde svou činností poutají odbornou pozornost: pražské scény Divadlo Na zábradlí, Divadlo v Dlouhé, Divadlo Komedie, Dejvické divadlo a Klicperovo divadlo Hradec Králové. Pozoruhodné také je, že pražské Národní divadlo nikdy nezískalo ocenění Divadlo roku a dokonce se ani jednou neocitlo v užší nominaci v této kategorii.
Co to je nika?
V ekologii jde o pojem, který označuje souhrn životních podmínek umožňujících životaschopnou existenci určitého druhu. Tyto podmínky mají svou neživou podobu (abiotickou), jako je prostředí, ale důležití pro přežití jsou i vhodní živočichové či rostliny, které se v místě nacházejí (biotické faktory). Tento pojem používáme v našich analýzách obrazně jako označení souladu okolností „živých“, jako jsou umělci a umělkyně, management apod., a „neživých“, jako je umístění divadla, „genius loci“, dispozice místa apod. Cílem seriálu je prozkoumat, jaké „niky“ v českém ekosystému existují a za jakých podmínek v nich vzkvétá umělecký život.
Všechna oceněná divadla jsou pražská či v blízkém (dojezdovém) okolí hlavního města, což ukazuje na výraznou nerovnováhu – jasně se zde vymezuje české divadelní centrum a periferie, a to navzdory mytologii spojené například s brněnskou scénou. Zvláště vynikne, pokud se soustředíme na celkový počet získaných ocenění (z tohoto hlediska pak naopak ostravská Komorní scéna Aréna „předstihuje“ Divadlo v Dlouhé, ale celkově regionální divadla ta pražská nedokážou „dotáhnout“).
Ankety mezi divadelními kritičkami a kritiky každoročně mapují nejen to, jak si stojí instituce či soubor, ale především umělecké výkony – ať už individuální, či kolektivní, tedy kvalitu inscenací. I když se tomuto budeme věnovat v dalším díle, bylo by možné předpokládat, že existuje průnik mezi tím, jakou „značku“ divadlo v daném roce nese a jak si stojí repertoár. Právě nakolik jsou oceňovaná divadla schopna produkovat oceněné inscenace může napovědět o vztahu mezi tím, jak se protíná „značka“ daná jménem divadla, uměleckým souborem, aktivním PR oddělením (a mnoha dalšími aspekty) a kvalita ryze divadelní produkce. Proto jsme srovnali oceněné v kategorii Divadlo roku s kategorií Inscenace roku a hledali jsme taková oceněná díla, která byla uvedena v instituci, jež ve stejný rok získala i ocenění jako celek.
Takových případů byla zhruba třetina u oceněných divadel a pouze šest u nominovaných scén a souborů. Divadlo Na zábradlí a Dejvické divadlo opakovaně získala souběžně ceny Divadlo roku a Inscenace roku. V případě Divadla Na zábradlí dokonce platí, že kdykoliv dostalo ocenění instituce, získalo i cenu za nejlepší inscenaci (v tabulce se objevují dvě inscenace za rok 2007, protože v tomto roce byly mimořádně uděleny tři ceny – Smrt Pavla I. v Městském divadle Brno, Hrdina západu v Činoherním klubu Praha a Proces v Divadle Komedie Praha, tehdy Pražské komorní divadlo).
Ceny v kategorii Inscenace roku nebyly uděleny pouze činoherním dílům, ale například také opeře – což poukazuje i na skutečnost, že divadlem roku se instituce nemusela stát nutně proto, že by byla vysoce hodnocena její činoherní tvorba, ale například díky kvůli opernímu souboru (Národní divadlo Brno). Zároveň je pozoruhodné, že se ani v jednom z „průniků“ neobjevují inscenace z legendárních období pražského Divadla Komedie, hradeckého Klicperova divadla nebo brněnské Husy na Provázku. Zde je tedy patrné, že cena v kategorii Divadlo roku vyjadřuje také jistou setrvačnost v hlasování, hodnocení „značky“ či ocenění uměleckého souboru a spolupracujících umělců (což potvrzují nominace a ceny v dalších kategoriích), spíš než jen uvedení konkrétního díla, za které byla cena udělena. Důvodem může být také to, že v daném roce vzniklo v oceňovaném divadle více kvalitních inscenací, které byly v anketách nominovány, ale ani jedna nedosáhla na vítězství či užší nominaci kategorii Inscenace roku – hlasy se tedy „rozmělnily“.
Za nejzajímavější zjištění z výše uvedených dat lze považovat skutečnost, že v hodnocení Divadla Na zábradlí a Dejvického divadla je kritická obec dlouhodobě konzistentní a opakovaně jsou scény oceňovány souběžně jako Divadla roku i za Inscenaci roku. Vzhledem k tomu, že zároveň patří mezi nejvíce oceňovaná divadla vůbec, činí to z nich pozoruhodné „niky“ českého divadelního ekosystému, schopné poutat specifickou a trvalou pozornost kritiků a kritiček.
V příštím díle se zaměříme na kategorii Inscenace roku a mapování souvztažnosti tvůrčích kolektivů.