O di­va­dle lze uva­žo­vat ja­ko o eko­sys­té­mu. Ten­to je ale ne­zříd­ka za­vi­nut sám do se­be a pro svou se­bestřed­nost tu a tam za­po­mí­ná na okol­ní ži­vý a ne­ži­vý svět. Což je pa­ra­dox, ne­boť uměl­ci se rá­di pro­hla­šu­jí za hlas ná­ro­da a svě­do­mí spo­leč­nos­ti. Jed­ním ze sou­čas­ných pro­blé­mů, kte­ré­ho se jen ně­kte­ří tvůr­ci bez ostychu do­tý­ka­jí, je kli­ma­tic­ká kri­ze. 

V po­sled­ních le­tech se si­ce di­va­dla ví­ce za­o­bí­ra­jí pří­rod­ní­mi ná­mě­ty, tím ale vět­ši­nou je­jich eko­lo­gic­ká an­ga­žo­va­nost kon­čí. In­sce­na­ce vě­nu­jí­cí se na­še­mu vzta­hu k ži­vot­ní­mu pro­stře­dí, a to i ty pro nejmen­ší di­vá­ky, má či mě­lo na re­per­toá­ru snad kaž­dé pro­gre­siv­něj­ší čes­ké di­va­dlo. Mno­hé fes­ti­va­ly a in­sti­tu­ce se sna­ží té­ma ote­ví­rat a ana­ly­zo­vat, na­pří­klad In­sti­tut umě­ní – Di­va­del­ní ústav, Praž­ské Quad­ri­en­na­le ne­bo tře­ba Ná­rod­ní di­va­dlo. Přes­to jsou to po­ma­lé a opa­tr­né kro­ky. A pře­de­vším ne­mám po­cit, že by běž­ný pro­voz vět­ši­ny scén a sou­bo­rů pod­lé­hal ně­ja­ké ji­né pod­ří­ze­nos­ti než eko­no­mic­ké. 

Při­tom exis­tu­jí tři vrst­vy, jak je nut­né na pro­ble­ma­ti­ku na­hlí­žet: 

1. Ja­ká dí­la vzni­ka­jí. 

2. Jak dí­la vzni­ka­jí. 

3. Jak jsou ve­řej­nos­ti pre­zen­to­vá­na.

Prv­ní bod jsem již zmí­ni­la vý­še a je po­měr­ně jas­ný, v di­va­dlech je po­tře­ba ote­ví­rat ak­tu­ál­ní pro­blémy, což snad už ne­spor­ně kli­ma­tic­ká kri­ze je. Po­třeb­né je ale ta­ké s di­vá­ky ko­mu­ni­ko­vat po před­sta­ve­ních, pro dě­ti a mlá­dež při­pra­vo­vat edu­ka­tiv­ní worksho­py a po­dob­ně. A v ide­ál­ním pří­pa­dě i vy­chá­zet z di­va­del­ních bu­dov ven. 

Pře­de­vším je ale nut­né „jít pří­kla­dem“, ne­ní te­dy mož­né in­sce­na­ce s eko­lo­gic­ký po­slá­ním při­pra­vo­vat bez zře­te­le k udr­ži­tel­nos­ti – mu­sí­me se na­pří­klad na­u­čit pro­vě­řo­vat do­da­va­te­le ma­te­ri­á­lů na vý­ro­bu scén a kos­tý­mů, po­u­ží­vat LED osvět­le­ní a ener­ge­tic­ky úspor­né spo­tře­bi­če, ne­ces­to­vat na pra­cov­ní ces­ty a zá­jezdy le­ta­dly a do­sta­teč­ně ne­vy­u­ži­tý­mi do­prav­ní­mi pro­střed­ky, pod­po­ro­vat vznik ze­ro was­te pro­jek­tů, recyklo­vat roz­sáh­lé fun­du­sy. Téměř kaž­dý z nás asi do­ká­že před­cho­zí vý­čet ješ­tě dlou­ho do­pl­ňo­vat. 

Ani tře­tí bod ne­ní tak ob­tíž­né na­pl­nit slo­vy, je­li­kož nej­ví­ce vy­chá­zí z na­še­ho ži­vo­ta a do­tý­ká se di­va­del­ní­ků i di­vá­ků. Všich­ni ví­me, že je nut­né tří­dit od­pad, ne­ku­po­vat ba­le­nou vo­du, zby­teč­ně ne­tisk­nout, ne­po­u­ží­vat kaps­le do ká­vo­va­rů, svůj dům řád­ně za­tep­lit a uklí­zet še­tr­ný­mi pro­střed­ky. Ovšem v čes­ké di­va­del­ní re­a­li­tě to vy­pa­dá na­pros­to od­liš­ně, mno­hé scé­ny jsou za­pla­ve­ny pro­pa­gač­ní­mi bro­žu­ra­mi, kte­ré by stej­ně dob­ře moh­ly exis­to­vat v di­gi­ta­li­zo­va­né po­do­bě, má­lo­kde na­jde­te ko­še na tří­dě­ný od­pad pro di­vá­ky, má­lo­kte­rá di­va­del­ní ka­vár­na dbá na na­bíd­ku fair tra­de a eko­lo­gic­kých pro­duk­tů ve vhod­ných oba­lech. Je te­dy dů­le­ži­té, aby se v tom­to bo­dě za­po­ji­li ta­ké di­vá­ci a po uměl­cích po­ža­do­va­li an­ga­žo­va­nost i ve sku­teč­ném ži­vo­tě, re­spek­ti­ve ve spo­leč­ně sdí­le­ném pro­sto­ru di­va­dla a svě­ta. 

Bib­lí udr­ži­tel­né­ho di­va­dla je The The­a­t­re Gre­en Book, je­jí zkrá­ce­nou ver­zi pře­lo­že­nou do češ­ti­ny si mů­že­te pro­stu­do­vat na strán­kách Ná­rod­ní­ho di­va­dla: GRE­EN BOOK 3_00_short_CZECH. A prá­vě s dra­ma­tur­gy­ní ND a pro­pa­gá­tor­kou udr­ži­tel­nos­ti v umě­ní, Ni­nou Jacques, při­ne­se­me kon­cem lis­to­pa­du roz­ho­vor. Ve dru­hém čís­le DÍ­LA se ale po­tká­te i s dal­ší­mi uměl­ky­ně­mi a uměl­ci, kte­ří si pl­ně uvě­do­mu­jí, v ja­kém sta­vu se náš svět prá­vě na­chá­zí a ne­ní jim to tak úpl­ně jed­no. Tak te­dy čtě­te, in­spi­ruj­te se a no­vě i po­slou­chej­te. Je­li­kož si za­čát­kem ad­ven­tu na­dě­lí­me dá­rek, a to prv­ní pod­cast s po­e­tic­ký­mi a pří­rod­ní­mi tex­ty Rad­ka Ště­pán­ka a hud­bou Cer­ma­que. 

Té­ma dru­hé­ho čís­la na­jde­te v roz­ho­vo­ru Mária Pi­atri­ko­vá: Zpo­ma­le­ní zna­me­ná ta­ké pous­tev­nic­tví, an­ke­tě Di­va­dlo a eko­lo­gie, ese­ji G. Lan­dauer: Buď­me hr­di­ny!, re­flexích Dí­vat se po­dél ces­ty – do­ku­men­tár­ně a Di­va­dlo v pří­ro­dě, pří­ro­da v di­va­dle, kon­tex­to­vém člán­ku Rost­li­ny ja­ko hlav­ní po­sta­vy, glo­se Eko­lo­gie v ma­in­stre­a­mo­vém fil­mu a po­ezii Muž v Sou­lu.