Dlouhá léta překládám franšízu Auta od hollywoodského studia Pixar, které vlastní zábavní konglomerát Disney. Jsou to tři celovečerní snímky, několik seriálů, variace ve světě stavebnice LEGO a celá řada doprovodných produktů. Vždycky když se na obrazovce objeví elektroauto, zajásám. Zatím jsem nezajásal ani jednou. Ekologie je totiž pro mainstreamovou filmovou tvorbu hollywoodských studií natolik problematické téma, že k němu přistupuje jako sbor kantorů v Bradavicích k Voldemortovi. Vůbec se o ní nemluví.
Leckdo ví, že Frank Herbert, který napsal slavnou Dunu, byl ekolog. Ani Lynchovo, ani Villeneuveovo zpracování to nebere v úvahu, a s postavou planetologa Lieta Kynese je nakládáno pohříchu lehkovážně. V prvním zpracování je příležitostí pro slavné cameo Maxe von Sydowa, v druhém zpracování je z Lieta nevýrazná žena s mizernými dialogy, která hraje v jedné z mnoha scén, které mohly být z filmu klidně vystřiženy, a většině diváků by nechyběla. A přitom je to právě Liet Kynes, kdo si uvědomuje, že mocenské půtky velkorodů přivodí nejdůležitější planetě v kosmu ekologickou zkázu.
Když nejmocnější antagonista franšízy Avengers Thanos svým lusknutím sníží nevybíravě populaci marveláckého kosmíru na polovinu, komentuje to Captain America1 tím, že konečně viděl v zálivu velryby, které se tam mohly díky poklesu námořní dopravy a sníženému znečištění vrátit. Black Widow však po něm ihned vztekle hodí sendvič, jistě s průmyslově vyrobeným čedarem a antibiotiky prošpikovanou šunkou, čímž ho navěky umlčí. Následně spolu a s ostatními Avengers podniknou cestu časoprostorem, aby se všichni zmizelí navrátili a ekologická katastrofa způsobená přelidněním mohla nerušeně pokračovat.
Z audiovizuálních děl určených masám dostáváme podprahově stále tytéž informace. Například, že když se něco slaví, jí se pizza, hranolky, hamburgery a používá se jednorázové nádobí, zejména plastové kelímky a to i na víno. Každá správná oslava musí mít ohňostroj, pokud možno tak velký, že je vidět přes celé město, případně až do vesmíru. Vykoukne-li někde nějaké zvíře či příroda, je třeba si je podmanit, případně rovnou zahubit. Vzpomínáte na zkroceného písečného červa Shai-Hulúda, na kterém uhání Paul Atreides vstříc válečnému masakru, nebo na první záběr na Arnolda Schwarzeneggera ve filmu Komando, kdy kráčí s obří kládou na rameni a motorovou pilou v ruce?
Všichni dobře víme, kolik dětí si hraje na Avengers, na Star Wars nebo na Disney princezny. Rádi chodíme do kina na velkofilmy. Doma sledujeme streamovací služby a na nich za pár dolarů natočená dramata. Masová zábava může vytvářet pozitivní vzorce chování a popularizovat problémy a nabízet jejich řešení. A ona to umí, jenomže nechce. S kouřením se jí například popasovat podařilo. V amerických blockbusterech se od devadesátek téměř nekouří a když, tak je film znepřístupněn. Pamatuji si, jak bylo překlasifikováno nové zpracování Alenky v Říši divů2 na PG13 kvůli tomu, že houseňák Absolem bafá z vodní dýmky. Tabákovou lobby se ze stříbrných pláten vypoklonkovat podařilo. Teď ještě zvládnout nezlomný vliv petrobaptistů, kteří dle receptu producentů tabákových výrobků vaří svoji propagandistickou mlhu.
Je zjevné, že filmoví tvůrci servírují masám to, co si masy samy žádají. I proto je nejúspěšnější filmovou franšízou všech dob série Rychle a zběsile, kde jsou muži silní, nevzdělaní a dost často plešatí, se zlatým křížkem na krku prohání silné dopravní prostředky na fosilní paliva a ženy považují za kořist. Nějaká ekologie je jim ukradená, protože jde o čest, hrdost a Bůhvíco3 ještě.
Jenomže nás je na planetě, která je schopná uživit dvě miliardy lidí, miliard osm, a každý se jako hrdinové této franšízy prostě chovat nemůže.
Hollywood je jako rodič, který vypráví dětem jejich oblíbené pohádky. A tak by jako rodič, který svým dětem ke každému jídlu nakrájí aspoň trochu zeleniny a do hamburgeru podstrčí zelný list měl i do svých děl přidávat ekologická témata a ukazovat je v pozitivním světle. Jak bylo řečeno, filmoví tvůrci to umí. Teď už jen způsobit, aby i chtěli.
