Dva charaktery, dva klasické texty aktualizované s ambicí definovat současného muže, i tak lze vnímat současné adaptace Váni a Cyrana z Bergeracu od britských autorů.
Kniha Vzdálení otcové Mariny Jarre vyšla v italském originále v roce 1987. V českém překladu Kateřiny Vinšové až na sklonku loňského roku díky nakladatelství Meridione.
Umělci Rosalía a C. Tangana bourají ve flamencu tradiční genderové role, které mu dlouho dominovaly.
O dvou inscenacích Pravidla úklidu z A studia Rubín a Máma z Divadla pod Palmovkou.
Možná vás tento titulek odrazuje od čtení. Výstižnější jsem ovšem nenašla, jelikož tato reflexe pojednává o divadelních inscenacích, jejichž tématem je sexuální násilí na ženách.
O dvou zahraničních inscenacích, které pojednávají o mateřství: #Motherfuckinghood a Medea´s Children.
O prozaickém debutu Narušení děje Emmy Kausc, který rozvířil kritickou debatu a v českém prostředí naznačil nový směr psaní.
Španělská autorka Layla Martínez svým debutem Červotoč přináší do české společnosti přesně to, co potřebuje.
V Klicperově divadle vytvořili divadelní poctu Zuzaně Navarové. Inscenaci A pak usnu a vstanu... režíroval Pavel Khek.
Tím, že jsou požadavky na muže sociálně konstruované a v neustálém pohybu, jsou často i vnitřně rozporné. Například dnes, kdy se spolu s požadavkem na citlivost a emocionální otevřenost stále drží požadavek výkonnosti a schopnosti mít věci pod kontrolou.